10 chování fenomenálně sympatických lidí

Jistě, každý zná neomalené, nezdvořilé, a dokonce i hrubé lidi, kteří jsou nějakým způsobem mimořádně úspěšní. (Znám řadu z nich.)

Všichni však budeme s větší pravděpodobností obchodovat a budovat profesní i osobní vztahy s lidmi, které máme rádi. Přirozeně nás přitahují lidé, kteří jsou zdvořilí, skromní, příjemní, milí – zkrátka lidé, kteří jsou nám skutečně sympatičtí.

Řadu z nich také znám a zde je návod, jak to dělají:

1. Projevují zranitelnost.

Dva mistři obchodního vesmíru se poprvé setkávají. Okamžitě si zahrají nevyřčenou, ale přesto zřejmou hru „Kdo je úspěšnější“?“ Tvrdě pracují na tom, aby se vyrovnali ostatním. (V životě jde přece o to, aby se vyhrávalo, že ano?)

Sympatičtí lidé se nesnaží vyhrát žádnou nevyhlášenou soutěž s lidmi, se kterými se setkávají. Ve skutečnosti se aktivně snaží ztratit. Jsou pochvalní. Dělají na ně dojem. Jsou ochotni přiznat i slabost nebo selhání.

Můžete i vy. Je to opravdu snadné. Řekněme, že se setkáte s admirálem Trumpem a on vám řekne: „Právě jsem uzavřel báječnou smlouvu o vybudování nejlepšího golfového hřiště na světě na nejúžasnějším pozemku u oceánu na planetě.“ Nesnaží se vyhrát. Místo toho řekněte: „To je úžasné. Už léta si chci otevřít tělocvičnu, ale nedaří se mi sehnat finance. Jak se vám podařil tak velký obchod?“

Sympatičtí lidé jsou dostatečně sebevědomí na to, aby se nebáli projevit trochu zranitelnosti. Vědí, že i když na některé lidi může – alespoň dočasně – působit uměle, každý instinktivně ocení opravdový dojem.

2. Hledají shodu.

Jsme vycvičeni k tomu, abychom diskutovali, zpochybňovali a obhajovali ďábla, protože výměna názorů, zejména odlišných, je způsob, jak oddělit zrno od myšlenkových plev. Automatický souhlas nepomáhá.

Naneštěstí je snadné propadnout opačnému názoru. Je snadné automaticky hledat spíše body nesouhlasu než shody. Je snadné automaticky se postavit na jinou stranu.

A je snadné skončit u něčeho, co vypadá jako hádka.

Sympatičtí lidé se aktivně (nebo nevědomky) nesnaží nesouhlasit; hledají body shody. Pak, pokud je to vhodné, se jemně podělí o jiný pohled na věc – a tím pomáhají rozvíjet vynikající konverzaci.

3. Využívají (selektivně) sílu doteku.

Nesexuální doteky mohou mít neuvěřitelnou sílu. (Jsem si vědom toho, že i sexuální dotek může být mocný, díky.) Doteky mohou ovlivnit chování, zvýšit pravděpodobnost vyhovění, způsobit, že osoba, která se dotýká, bude působit atraktivněji a přátelštěji, a dokonce vám mohou pomoci uskutečnit prodej.

V jednom experimentu se například účastníci pokoušeli vyjádřit 12 různých emocí tím, že se dotýkali účastníka se zavázanýma očima na předloktí. Míra přesnosti vnímání emocí, jako je strach, hněv, vděčnost, sympatie, láska a znechucení, se pohybovala v rozmezí od 43 do 83 procent – bez jediného vyřčeného slova.

Řekněme, že někomu blahopřejete; podání ruky nebo (možná ještě lépe, v závislosti na situaci) jemné poplácání dotyčné osoby po rameni nebo předloktí může pomoci posílit upřímnost vašich slov.

4. S radostí se smějí sami sobě.

Sympatičtí lidé ochotně přiznávají své chyby. Nevadí jim sloužit jako odstrašující příklad. Nevadí jim, že jsou zdrojem smíchu pro ostatní i pro sebe.

A také se nebojí vypadat trochu hloupě. Nevadí jim, když se ocitnou v situaci, kdy na tom nejsou nejlépe.

(A kupodivu si jich za to lidé více váží – ne méně…).)

Když se upřímně přiznáte ke svým průšvihům, lidé se vám nebudou smát na vás. Budou se smát s vás. A uvědomují si, že je v pořádku, když se přestanou hlídat – a setkají se s vámi na skutečné úrovni.

5. Jsou mistry starobylého umění sociálního jujitsu.

Někteří lidé mají talent přimět vás k otevřenému rozhovoru. Kladou otevřené otázky. Upřímně chtějí vědět, co si myslíte, a to vás donutí otevřít se v překvapivé míře. Cítíte se jako nejzajímavější muž (nebo žena) na světě.

A vy je máte rádi za to, že se tak cítíte.

Jakmile se o někom něco dozvíte, zeptejte se, proč to dělá. Nebo jak. Nebo co se dotyčnému líbí, nebo co se z toho naučil. Sympatičtí lidé kladou upřímné otázky, na které je snadné odpovědět promyšleně a introspektivně. Nutí tě přemýšlet, v dobrém slova smyslu, o sobě … a přitom si připadáte sympatičtí i vy.

6. Projdou testem serveru.

Někteří lidé se v určitých situacích skvěle předvádějí, ale nesnaží se zdaleka tolik, když si myslí, že je člověk „pod jejich úroveň“.

Rád tomu říkám test číšníka: Pokud chcete opravdu vědět, jak se člověk chová k lidem, vezměte ho na oběd. To, jak daná osoba komunikuje s číšníkem, je mnohem lepším ukazatelem mezilidských dovedností než to, jak komunikuje s vámi.

Sympatičtí lidé se chovají ke všem stejně: zaslouží si úctu a laskavost.

7. Vypadají, že jsou upřímně rádi, že vás potkali.

Když cítíte, že vás někdo „chápe“, respektuje váš názor, váš úhel pohledu, vaši zkušenost – ať už komunikujete cokoli -, cítíte se přirozeně důležitěji. Druhá osoba s vámi nemusí souhlasit, stačí, když vám dá najevo, že vás respektuje.

Jak to sympatičtí lidé dělají?

Udržují oční kontakt. Usmívají se, když se usmíváte vy. Mračí se, když se mračíš ty. Přikyvují hlavou, když přikyvujete vy. Jednoduchými neverbálními způsoby napodobují vaše chování – ne otrocky, ale proto, že se soustředí na to, co říkáte, a jsou s tím srozuměni.

Tato smyčka zpětné vazby pomáhá dvěma lidem navázat vztah – a schopnost navázat vztah je podstatou oblíbenosti.

8. Jsou skvělí ve jménech.

Jestli je něco téměř stejně špatné jako ten pocit, když zapomenete něčí jméno, pak je to zjištění, že na vás zapomněl jiný člověk vaše název.

Sympatičtí lidé si pamatují jména a dokonce i drobné detaily, často v překvapivé míře. Díky tomu, že si nás okamžitě zapamatují, se cítíme o něco pyšnější a máme o sobě lepší mínění. A díky tomu z nich máme lepší pocit.

Ale i když si sympatičtí lidé pamatují jména …

9. Nikdy si neříkají jménem.

Mám kamaráda, který nějak dokáže do každého rozhovoru vtěsnat fakt, že se kdysi setkal s Jeffem Gordonem. „O víkendu mám v plánu natřít terasu,“ mohu říci.

„Víte, minulý víkend jsem seděl na terase a poslouchal závody,“ řekne. „Jeff Gordon chvíli vedl a pak měl problémy s motorem. Jak znám Jeffa Gordona – a já ho znám, potkal jsem ho loni v Bristolu -, vsadím se, že byl opravdu zklamaný.“

Sympatičtí lidé se možná znají s pohodovými lidmi, ale nemluví o tom. A to jim jen přidává na sympatičnosti.

10. Vždy toho řeknou méně.

Sympatičtí lidé už vědí, co vědí. Chtějí vědět, co vy znát.

Díky tomu se cítíte sympatičtější. Díky tomu se cítíte důležití. To bys měl, protože jsi.

A sympatičtí lidé to vědí.