10 chytrých věcí, které uděláte, když se všechno pokazí

V armádě jsem vedl úvodní kurz o tom, co dělat, když se stanete válečným zajatcem. Začínal jsem tím, že jsem doufal, že to bude ten nejméně relevantní kurz, který kdy studenti absolvovali.

V to doufám i já – i když pravda je, že věci se v životě lidí hroutí pořád. Možná jde o vztah, práci, podnikání – něco, co tvoří základní kámen, na kterém jste zvyklí stát.

Úterý je to tam, ve středu je to pryč. Ve čtvrtek musíte stále fungovat.

To vše nás vede k dnešní lekci. Když se vám nedaří, jak se udržet na cestě vpřed?? Zde je 10 nápadů.

1. Nos dolů, dělejte svou práci.

Nejvyšší federální prokurátor na Manhattanu se jmenuje Preet Bhrara (prozrazení: jeho bratr je generálním ředitelem mé společnosti, pozn. překl.) V jednom projevu před několika lety Preet navrhl, že úspěch spočívá v napodobení hlášky z filmu Zesnulí:

Buďte tím, kdo dělá svou práci.

Když nevíte, co jiného dělat, je to docela dobrý plán: Snažte se být stabilním Eddiem, na kterého se všichni ostatní mohou spolehnout, zatímco vy vymyslíte svůj další krok.

2. Vyhledávejte příležitosti, jak udělat radost druhým lidem.

Čas přijetí: Neustále mě oslovují lidé, kteří jsou mladší než já a vydělávají spoustu peněz. Někdy si nemůžu pomoct, ale musím se divit: Proč jsem to nebyl já, kdo ve 14 letech založil internetový startup??

Dobře, strohá odpověď na tuto otázku zní: když mi bylo čtrnáct, stál přístup na internet dolar za minutu. V širším smyslu jde o to, že budete šťastnější a naučíte se více, pokud se budete snažit mít prostě radost z úspěchů druhých – a možná budete ochotni se od nich také učit.

3. Vytvářet kontakty pro ostatní.

Moje stará kamarádka ze školy hledá práci. Ukázalo se, že jiný můj kamarád z úplně jiného společenského okruhu má známost ve firmě, pro kterou by se můj kamarád ze školy mohl hodit. Vyjde to? Nevím, ale když jsem si to spojila, cítila jsem se skvěle.

Myslím, že je důležité podnikat takovéto kroky, aniž bychom hledali nějaké protislužby. Osobně nedokážu předvídat budoucnost, ale myslím si, že je nepravděpodobné, že bych ještě někdy hledal další práci na plný úvazek, takže to není moje motivace tady. Ale pomáhat druhým jakýmkoli způsobem vám pomůže odvést myšlenky od vlastních problémů.

4. Poděkujte.

Je pravděpodobné, že každý den potkáváte někoho, kdo má nevděčnou práci – doslova nevděčnou, jako že mu nikdo nikdy nepoděkuje za to, co dělá. Možná je to vrátný nebo průvodčí v autobuse. Pokud vás nenapadá nikdo, kdo by se na to hodil, představte si dopravního policistu, který dává pokuty za špatné parkování.

Přemýšlejte o tom, jak moc to pro něj znamená, když mu někdo skutečně řekne: „Díky za to, co děláš. Představte si, jak se budou cítit, až se tím člověkem stanete vy!

5. Prořezat svůj majetek.

Mám v tomhle horlivost konvertity. Pokud se jedná o fyzickou věc – oblečení, knihy, papíry atd.–Nedělá ti radost, nejlepší je se jí vzdát. Devadesát procent Američanů má o 2000 procent více věcí, než potřebuje – nebo dokonce chce.

(Klobouk dolů, samozřejmě, před knihou Kouzlo úklidu, které změní život, Marie Kondo.)

6. Podělte se o své znalosti.

Nic vám nepřidá na pocitu, že jste lepší nebo užitečnější, než se prostě podělit o to, co víte, s ostatními lidmi. Stejně jako hledáš severní hvězdu, když jsi ztracený, hledej šance, jak učit druhé, když si nejsi jistý, co jiného se sebou dělat.

Co já vím? No a pokud chcete napsat knihu, psát internetový sloupek s milionem čtenářů měsíčně nebo se naučit, jak vést superúčinnou marketingovou kampaň na Facebooku, napište mi na e-mail. (Taky někoho můžu naučit řídit s řadicí pákou a paralelně parkovat v kopci jako nikdo jiný.)

7. Navštivte někoho.

Nejvzácnějším zbožím, které kdokoli z nás má, nejsou peníze; je to čas. To znamená, že sdílení svého času s ostatními je také vaším největším darem. Pravdou je, že existují lidé, pro které je tento dar cennější, než si vůbec dokážete představit.

Dcerku jsme pojmenovali po manželčině devadesátileté babičce a jedním z nejradostnějších okamžiků, které jsme zažili, bylo, když jsme ji přivedli na setkání s její jmenovkyní do domova důchodců.

8. Řekni „Promiň.“

Nemusíte procházet životem s pocitem viny, ale jsou věci, kterými jsme všichni ublížili druhým – ať už úmyslně, nebo ne – a za které jsme se nikdy nestihli omluvit. Udělat tento krok je vždy pozitivní krok.

Nedávno jsem se probudil a vzpomněl si na hodinu na střední škole. Každý týden jsme museli psát příběhy a já jsem z jedné spolužačky udělal stálou postavu dlouho poté, co bylo jasné, že jí taková pozornost není příjemná. Nechci ji tady vyvolávat – ani po tolika letech – ale kdyby si to náhodou přečetla, třeba si vzpomene. Pokud ano, tak se omlouvám!

9. Řekni: „Odpouštím ti.“

S posledním samozřejmě souvisí i to, že všichni máme lidi, kterým musíme odpustit. Možná je to člen rodiny, kolega, přítel – nebo dokonce někdo, kdo vás dobře nezná, nebo dokonce neví, co udělal špatně.

V mém případě mě na téže škole šikanovala skupina větších dětí. O desítky let později si nejsem jistá, jestli by si to vůbec pamatovali, ale odpouštím jim. (Upozornění: To není totéž jako zapomenout. Můžete někomu odpustit, ale přesto mu už nikdy nedůvěřovat.)

10. Ukázat se (neboli jít na pohřeb).

Jsou chvíle, kdy vás ostatní lidé potřebují u sebe, a i když jsem naštěstí neměl mnoho příležitostí, které by odpovídaly tomuto příkladu, ukázat se na pohřbu něčích blízkých je na prvním místě seznamu.

Tuto lekci mi dal můj přítel Griff, když jsem před deseti lety šel na pohřeb jeho otce. Podle mého názoru – samozřejmě bych šel. To dělají přátelé, bez ohledu na to, jakými jinými způsoby jsou jejich životy v té době zamotané. Přesto na to Griff ke své cti nikdy nezapomněl a já jsem rád, že se ukázalo, jak moc si vážím našeho přátelství.