12 rad pro vedení a štěstí od vdovy hraběnky z 'Downton Abbey'

Pokud máte rádi Downton Abbey, milujete lady Violet Crawleyovou: Je královnou panovačného pohledu a rozhodně má nejlepší hlášky. (Zde je v akci.)

Možná vás ale překvapí, že některé citáty hraběnky vdovy se vztahují k podnikání, vedení lidí, a dokonce i ke štěstí:

1. „Není nic jednoduššího než se vyhýbat lidem, které nemáte rádi. Vyhýbání se přátelům–to je skutečný test.“

Někteří vaši zaměstnanci vás přivádějí k šílenství. Někteří vaši zákazníci jsou protivní. Někteří vaši přátelé jsou sobečtí, všehoschopní pitomci.

Škoda. Vybrala jste si je. Pokud vás lidé kolem vás činí nešťastnými, není to jejich vina. Je to vaše chyba. Jsou ve vašem profesním nebo osobním životě, protože jste si je k sobě přitáhli – a nechali jste je tam zůstat.

Přemýšlejte o tom, s jakými lidmi chcete pracovat. Zamyslete se nad tím, jaké typy zákazníků byste rádi obsluhovali. Přemýšlejte o přátelích, které chcete mít.

Pak změňte to, co děláte, abyste takové lidi začali přitahovat. Pracovití lidé chtějí pracovat s pracovitými lidmi. Laskaví lidé se rádi stýkají s laskavými lidmi. Vynikající zaměstnanci chtějí pracovat pro vynikající šéfy.

Jak říká Jim Rohn: „Jste průměrem pěti lidí, se kterými trávíte nejvíce času.“ Vždyť jste to vy, s kým trávíte nejvíce času.“ Vybírejte si tyto lidi moudře.

2. „Nikdo nechce líbat dívku v černém.“

Někteří lidé v nás okamžitě vzbudí pocit důležitosti. Někteří lidé v nás okamžitě vzbudí pocit výjimečnosti. Někteří lidé rozzáří místnost už jen tím, že do ní vejdou.

A někteří lidé ne.

Chcete se vyhnout tomu, abyste byli „dívkou v černém“?

Stát se mistrem sociálního džiu-džitsu, starobylého umění, které vás přiměje mluvit o sobě, aniž byste o tom věděli. Mistři SJ jsou fascinováni každým vaším krokem při vytváření obzvláště chytré otočné tabulky, každým vaším rozhodnutím, když jste 200 slidů PowerPointu proměnili v prezentaci hodnou TED Talk, pokud to říkáte vy sami.

Mistři SJ využívají svého zájmu, zdvořilosti a společenské přízně k tomu, aby vás okamžitě okouzlili. A ty je za to máš rád.

Sociální džiu-džitsu je snadné. Stačí klást správné otázky. Zůstaňte otevření a nechte prostor pro popis a introspekci.

Jakmile se dozvíte něco málo o něčích úspěších, zeptejte se, jak to dokázal. Nebo proč to udělali. Nebo co se jim na tom líbilo, nebo co se z toho naučili, nebo co byste měli dělat, kdybyste se ocitli v podobné situaci.

Nikomu se nedostává přílišného uznání. Kladení správných otázek implicitně ukazuje, že respektujete názor druhého člověka – a tím i jeho osobu.

Všichni máme rádi lidi, kteří nás respektují, už jen proto, že to ukazuje, že projevují skvělý úsudek.

(Dělám si legraci. Tak nějak.)

3. „Každá žena jde k oltáři se skrytou polovinou příběhu.“

Možná jsou váhaví, nejistí nebo stydliví…Ale lidé se často ptají na jinou otázku, než na kterou chtějí, abyste ve skutečnosti odpověděli.

Jeden zaměstnanec se může zeptat, zda si myslíte, že by měl absolvovat několik kurzů podnikání. Ve skutečnosti chce vědět, zda ho vidíte jako schopného růstu ve vaší organizaci. Doufá, že řeknete, že ano, a doufá, že se podělíte o důvody, proč to děláte.

Váš manžel by se mohl zeptat, zda si myslíte, že s ním žena na večírku flirtovala. Ve skutečnosti chce vědět, jestli si stále myslíš, že je hoden flirtu, a jestli ho stále považuješ za atraktivního. Doufá, že řekneš, že ano, a bude rád, když se podělíš o důvody, proč to děláš.

Za mnoha otázkami se skrývá nepoložená otázka.

Dávejte pozor, abyste na tuto otázku dokázali odpovědět i vy, protože to je odpověď, kterou druhý člověk nejen chce, ale potřebuje.

4. „Zasahovat je úkolem babiček.“

A zasahovat do toho je úkolem šéfů.

Nikdo nechce být řízen mikromanagementem. To je dobře, protože většina lidí nesnáší mikromanagement druhých. Svobodu a zodpovědnost si však zasloužíte, nikoliv dáváte. Ukažte mi, že umíte létat sami, a já se rád zaměřím na něco nebo někoho jiného.

Nejlepší zaměstnanci to berou jako výzvu. Vystoupí a řeknou: „Můžu říct, že mi tak docela nevěříte, že to zvládnu správně. Chápu to, takže vám dokážu, že mi můžete věřit.“

Ale nakonec je vaším úkolem zajistit, aby každá práce byla odvedena co nejlépe – protože vy jste šéf.

5. „Jste žena s mozkem a přiměřenými schopnostmi. Přestaňte fňukat a najděte si nějakou práci.“

Už jste někdy slyšeli někoho říct: „Kdyby mě povýšili, tak bych pracoval víc“? Nebo: „Kdyby zákazník zaplatil víc, tak bych udělal víc“? Nebo: „Kdybych si myslel, že za to dostanu větší odměnu, byl bych ochoten obětovat více“?

Úspěšní lidé si povýšení zaslouží tím, že nejprve tvrdě pracují. Úspěšné podniky dosahují vyšších příjmů tím, že nejprve poskytují větší hodnotu. Úspěšní podnikatelé si vydobývají větší výplaty tím, že nejprve tvrdě pracují, a to mnohem dříve, než je v dohledu jakýkoli potenciální výnos.

Většina lidí očekává vyšší odměnu, než vůbec začne uvažovat o tom, že bude pracovat tvrději.

Nejúspěšnější lidé vnímají odměnu jako odměnu za výjimečné úsilí, nikoli jako hnací motor – ať už je to odměna finanční, osobní nebo prostě uspokojení, které plyne z toho, že dosáhli toho, na čem neuvěřitelně tvrdě pracovali.

6. “ Divím se, že ti svatozář neztěžkne, musí to být jako nosit nepřetržitě diadém.“

Je snadné se domnívat, že znáte všechny odpovědi, zejména když jste ve vedení – a než se nadějete, stane se z vás svatouškovský, panovačný prudič.

Zde je lepší přístup. Ptejte se. Udržujte oční kontakt. Úsměv. Mračit se. Kývněte na. Odpovídejte – ani ne tak verbálně, jako spíše neverbálně.

To je vše, co je potřeba, abyste ostatním ukázali oni jsou důležité.

Pak, když mluvíte, nedávejte rady, pokud nejste požádáni. Nasloucháním dáváte najevo, že vám na nich záleží mnohem víc než nabízením rad, protože když nabízíte rady, ve většině případů děláte konverzaci o sobě, ne o nich.

Nevěřte mi? Kdo je „Tady je to, co bych udělal já…“ o? Vy, nebo ten druhý?

Mluvte jen tehdy, když máte něco důležitého na srdci – a vždy definujte „důležité“ jako to, co je důležité pro druhou osobu, ne pro vás.

7. „Co je to víkend?“

Když milujete to, co děláte, nevěnujete tomu čas v práci a pak neutíkáte do „života“, abyste byli šťastní. Užíváte si života a práce vás baví. Cítíte se živí a radostní nejen doma, ale i v práci.

Když svou práci milujete, je součástí vašeho života. Den v týdnu je mnohem méně důležitý než vzrušující a naplňující věci, které můžete dělat.

8. „Nebuď poraženecký, miláčku. Je to velmi střední třída.“

Nikdo to nedotáhne daleko, aniž by měl jednu zásadní vlastnost: iracionální optimismus.

Abyste byli úspěšní, musíte přijmout víru, což znamená odsunout stranou všechny ty pochyby o sobě samých: pocit, že nejste dost chytří, dost oddaní, dost přizpůsobiví, nebo prostě že i přes své nejlepší úmysly a snahu neuspějete.

Udržet si optimismus je často ještě těžší díky ostatním lidem. Rodina a přátelé mají tendenci vystřelit do vašich nápadů několik děr, ne proto, že by vás chtěli shodit, ale protože jim na vás záleží a nechtějí vidět, jak selháváte.

Proto lidé málokdy říkají: „Hele, to je skvělý nápad. Měli byste do toho jít!“ Většina lidí není takto nastavena. Většina lidí – já mezi ně rozhodně patřím – dokáže mnohem lépe identifikovat a vyjmenovat potenciální problémy. Rádi si hrajeme na ďáblova advokáta, protože pak vypadáme chytře.

A právě proto musíte být iracionální optimisté: Ne proto, že by šance na úspěch byly vysoké, ale proto, že iracionální optimismus vám pomůže uspět tak, jak to vzdělání, konexe a zkušenosti nedokážou.

9. „Ne vždy se nám dostane spravedlivého zákusku.“

Dluhy se neplatí, minulý čas. Dluhy se platí, každý den. Jediným skutečným měřítkem vaší hodnoty je hmatatelný přínos, který denně přinášíte.

Bez ohledu na to, co jste udělali nebo dokázali v minulosti, nikdy nejste dost dobří na to, abyste si vyhrnuli rukávy, ušpinili se a udělali pořádnou práci. Žádná práce není nikdy příliš podřadná, žádný úkol není nikdy příliš nekvalifikovaný nebo nudný.

Nejúspěšnější lidé se nikdy necítí oprávněně…kromě plodů jejich práce.

10. „Žádný život se nezdá být uspokojivý, pokud o něm příliš přemýšlíte.“

Šťastní lidé se soustředí na to, co mají, a ne na to, co nemají. Je motivující chtít víc v kariéře, vztazích, na bankovním účtu atd., ale přemýšlení o tom, co už máte, a vyjadřování vděčnosti za to, vás učiní mnohem šťastnějšími.

Jednou ze snadných metod je zapsat si každý večer několik věcí, za které jste vděční. Jedna studie ukázala, že lidé, kteří si jednou týdně sepsali pět věcí, za které byli vděční, byli po deseti týdnech o 25 procent šťastnější. V důsledku toho výrazně zvýšili svůj set-point štěstí.

Napsat si, za co jste vděční, vám také připomene, že i když máte stále velké sny, už jste toho hodně dokázali – a měli byste se cítit upřímně hrdí.

11. „Je někdy na morální výši zima??“

Každý nosí brnění: brnění, které chrání, ale časem i ničí.

Brnění, které nosíme, je primárně ukované úspěchem. Každý úspěch přidává další vrstvu ochrany před zranitelností. Ve skutečnosti, když se cítíme obzvlášť nejistě, nevědomky si připevňujeme větší brnění, abychom se cítili méně zranitelní.

Armor je člověk, který se připojí k basketbalovému zápasu s mladšími a lepšími hráči a cítí nutkání říct: „Ahoj, já jsem Joe – jsem generální ředitel společnosti ACME Industries.“ Pancéřování je jet na sraz svým mercedesem, i když by bylo mnohem praktičtější vzít si jiné auto. Armor na začátku prezentace říká: „Podívejte, nejsem moc dobrý v mluvení před skupinami.“ V tomhle případě se jedná o to, že se vám podařilo. Trávím celý den řízením své obrovské továrny.“

Brnění nás chrání, když jsme nejistí, nejistí nebo v domnělé nevýhodě. Brnění říká: „To je v pořádku. Možná nejsem dobrý v tomhle, ale jsem opravdu dobrý v tomhle. Takže tam.“

Postupem času nás brnění také povzbuzuje k tomu, abychom se zúžili na své silné stránky, abychom mohli zůstat v bezpečí. Čím více brnění si vybudujeme, tím více dokážeme skrývat své slabosti a nedostatky – před ostatními i sami před sebou.

Sundej si brnění. Buďte autentičtí. Buďte autentičtí. Buďte zranitelní.

Jistě, je to děsivé. Ale je to také osvobozující, protože pak můžeš být tím, kým skutečně jsi, a časem začneš mít toho, kým skutečně jsi, opravdu rád.

Což je nejjistější cesta ke štěstí.

12. „Někdy je dobré vládnout strachem.“

Podle výzkumu, který provedli Henry Evans a Colm Foster, odborníci na emoční inteligenci a autoři knihy Krok vzhůru: Vést v šesti okamžicích, na kterých záleží, Nejvýkonnější lidé a nejvýkonnější týmy využívají a vyjadřují celé spektrum svých emocí.

Evans a Foster tvrdí, že hněv je ve skutečnosti užitečný, pokud je zvládnutý a kontrolovaný, protože podporuje dvě užitečné schopnosti chování:

  • Hněv vytváří soustředění. Naštvete se a máte tendenci soustředit se na jednu věc – na zdroj svého hněvu. Nenecháš se rozptýlit. Nejste v pokušení dělat více věcí najednou. Vidíte jen to, co máte před sebou. Tento stupeň soustředění může být nesmírně silný.
  • Hněv vytváří sebedůvěru. Když se naštvete, automatický příval adrenalinu zesílí vaše smysly a sníží vaše zábrany. Hněv – v malých dávkách – může být jiskrou, která vás nastartuje.

Řekněme, že ztratíte významnou zakázku ve prospěch konkurenta, kterého jste vy a váš tým nebrali vážně. Nebojte se v následujících měsících přivést svůj tým zpět k tomuto okamžiku. Jste-li frustrováni výkonem svého týmu, nebojte se říct: „Vraťme se k tomu dni. Vzpomeň si, co se stalo, když ti [blbci] vzali tu zakázku. Vzpomeňte si, jak jsme se všichni cítili. Vzpomeňte si na dopis, který nám napsali, když rušili naši smlouvu. Pokaždé, když si to přečtu, rozčílím se.“

Vyjádření těchto pocitů pomůže nejen vám, ale i vašemu týmu zůstat soustředěný. Je to silná připomínka toho, že někdy nemůže být podnikání jako obvykle.

Správně použitý hněv může vás a váš tým dovést na místa, kde jste ještě nebyli.