3 důvody, proč mileniálové dostávají výpověď

Nedávno jsem napsal tento článek, ve kterém vysvětluji, proč mileniálové nejsou povyšováni. V reakci na žádosti čtenářů z řad mileniálů o hlubší pochopení toho, jak může špatné vnímání negativně ovlivnit jejich kariéru, jdu ještě o krok dál a nastiňuji, co přesně jim způsobuje vyhazov z práce.

Zaměstnavatelé toho mají vážně dost.

Chcete-li si udělat představu o tom, jak vyhrocená situace nastala, přečtěte si tento článek jednoho rozzuřeného zaměstnavatele a jeho předpověď, jakou odezvu brzy vyvolá postoj mileniálů k práci.

Kromě toho je tento průzkum společnosti SmartRecruiter mezi 28 000 šéfy, který podrobně popisuje, v čem mileniálové zaostávají, jen jedním z příkladů údajů, které potvrzují obrovskou nesoudržnost, jež některé mileniály stojí práci. Zde jsou klíčové poznatky, které by měli mileniálové znát.

1. Zaměstnavatelé nechtějí být rodiči.

Když mileniálové vyrůstali, byli celý život koučováni a nevědomky předpokládají, že je zaměstnavatelé budou koučovat také. Vztah však není stejný. Zaměstnavatel nás platí za práci. Jsme poskytovatelé služeb. Očekávání rozsáhlého školení a profesního rozvoje pro výkon práce nedává finanční smysl. V představách mnoha zaměstnavatelů (zejména malých a středních podniků s omezenými rozpočty a zdroji) by mileniálové měli platit účet za svůj rozvoj a za to, aby pro zaměstnavatele měli větší cenu.

Tip: Jak se chovat při poskytování služeb? Mileniálové by se měli snažit sami aktivně vyhledávat zdroje, které jim pomohou odstranit nedostatky v dovednostech a znalostech na pracovišti. Existuje spousta online nástrojů a zdrojů, které jim pomohou předvést své nejlepší profesní já. Kromě toho by měli vyhledat mentora, kterému by mohli soukromě položit otázky a získat návod, jak udělat správný dojem.

2. Anti-pracovní přístup není oceňován (nebo tolerován).

Jak je vysvětleno zde, mileniálové mají tendenci pracovat jen minimální očekávanou dobu – a budou prosazovat flexibilitu a zkrácení pracovní doby, aby si vytvořili více času na jiné aktivity. Náročnost na to, kdy a jak chtějí vykonávat svou práci, může být vnímána jako neuctivá. Skvělým způsobem, jak se někteří zaměstnavatelé cítí, je způsob, jakým fungují nefunkční telefonní/kabelové společnosti. Je nepříjemné, když oznámí, že mohou vyjít jen v určitý den. Nedokážou vám říct, v kolik hodin, a pak řeknou, že vám zavolají v den nástupu a dají vám čtyřhodinové okno, kdy dorazí. Zatímco telefonní/kabelové společnosti nás mají v pasti, zaměstnavatelé si o mileniálech nemyslí totéž. Propustí pracovníka z řad mileniálů a najde si někoho, kdo dokáže pracovat, když to potřebuje – a bez přístupu k práci.

Tip: V prvních dnech a týdnech nového zaměstnání mohou mileniálové dohnat to, co jim chybí v dovednostech, tím, že budou důsledně chodit včas. Když zaměstnavatelka uvidí jejich pracovní nasazení, získají si její důvěru a respekt, což povede k tomu, že jí nebude vadit, když si budou brát volno, a dokonce jim poskytne pružnější pracovní dobu. Když mileniálové prokáží, že jsou schopni plnit podmínky své firmy, dá jim firma více toho, co chtějí.

3. Za štěstí mileniálů není zodpovědný zaměstnavatel.

Mileniálové se dost hlasitě vyjadřují o tom, že chtějí, aby práce byla „zábavným“ místem. Kromě kariérního růstu touží také po spoustě skvělých výhod a benefitů, které by jim práci zpříjemňovaly. Kromě pěkných pracovních prostor, vybavení, jako je členství v posilovně, zdravé stravování na pracovišti, firemní večírky atd., jsou používány ve snaze přilákat a udržet si pracovníky z řad mileniálů. Bohužel se to zaměstnavatelům vymstí – a to je rozčiluje. Navzdory všem výhodám, které je mají udržet spokojené, se mileniálové dostávají do těchto zaměstnání a rychle vykazují viditelné známky zklamání a nespokojenosti během několika měsíců po nástupu do společnosti.

Proč je tak těžké udržet mileniály šťastné?

Část problému spočívá v tom, jak moc byly na mileniály v době jejich dospívání používány vnější motivační faktory. V knize Trestáni odměnami, Alfie Kohn tvrdí, že mileniálové jsou závislí na pochvalách, výhodách a dalších pobídkách k učení – známých spíše jako úplatky. A tak, když nastoupí do práce a novinka z nich vyprchá, myslí si, že je úkolem firmy napravit to dalšími pobídkami. Ale právě tady se musí zastavit koloběh uplácení. Společnost může nabídnout pouze tolik v podobě odměn a benefitů. Skutečnost je taková, že mileniálové (stejně jako všichni pracovníci) se musí naučit najít vnitřní motivaci (vnitřní pohon pro práci), aby mohli najít skutečné uspokojení a úspěch ve své kariéře. Protože se to mileniálové ještě nenaučili, zažívají na pracovišti smutek a zmatek. Jejich neštěstí je bohužel průhledné pro zaměstnavatele, kteří nemají chuť platit za to, co vnímají jako špatný přístup v práci.

Tip: Jak na to? Mileniálové, kteří se cítí ve své práci zmatení a nešťastní, by neměli obviňovat zaměstnavatele (zatím). Nejprve by měli vyhledat kariérního kouče. Mnozí mileniálové prostě potřebují pomoci s pochopením některých základních prvků pro nalezení vnitřní motivace k práci. Potřebují znát své silné profesní stránky a osobnosti na pracovišti a určující dovednosti, které by chtěly rozvíjet, aby mohly budovat své specializace a najít v práci směr a motivaci.

Mileniálové, nezlobte se, jděte dopředu!

Zatímco zbytek jejich vrstevníků zůstává nadále nepochopen, chytří mileniálové mohou provést několik jednoduchých změn a nastavit standard toho, jak dnes pro zaměstnavatele vypadá vynikající mladý profesionál. Jak upozorňuje tento článek, může to vést zaměstnavatele k urychlení kariéry jako příklad pro ostatní zaměstnance. Proč nevyužít této příležitosti?