Na dnešní oscarový ceremoniál jen tak nezapomeneme. Jako vždy bylo mnoho nezapomenutelných okamžiků, ale ten nejpamátnější ze všech byl, když Jordan Horowitz, producent filmu La La Land, oznámil divákům, že – v rozporu s tím, co právě slyšeli od Faye Dunawayové – jeho film má ne získal Oscara za nejlepší film. Moonlight měl místo toho. Bylo to, jak The New York Times poznamenal, něco jako hollywoodský konec.
Jak k tomuto debaklu došlo? Podrobnosti zatím neznáme, ale zde je několik zjevně špatných chyb, ze kterých se můžeme všichni poučit:
1. Někdo podal Warrenu Beattymu špatnou obálku.
Na kartičce v obálce stálo: „Nejlepší herečka: Emma Stone, La La Land.“ Emma Stoneová před několika minutami skutečně získala Oscara za nejlepší ženský herecký výkon. Stone řekl Washington Post že od té chvíle stála v zákulisí a v ruce svírala jak svého Oscara, tak kartičku, na které stálo, že vyhrála. Takže tato karta se nemohla dostat k Dunawayové a Warrenu Beattymu, kteří vyhlašovali cenu za nejlepší film.
Ale – pro případ nouze – od každé karty a obálky jsou dvě kopie. Obálky s Oscary zpracovávají pouze dva lidé, oba z účetní firmy PwC. Vzhledem k tomu, kde každý z nich stál, se zdá pravděpodobné, že to byl partner PwC Brian Cullinan, kdo Beatty omylem předal obálku „Nejlepší herečka“, možná proto, že nápis na obálce byl ve slabém světle v zákulisí špatně čitelný. Společnost PwC dnes vydala prohlášení, v němž se za chybu omlouvá, aniž by přisoudila odpovědnost nějaké osobě. (Děkuji čtenáři, který mi na Twitteru poslal článek s úplným vysvětlením, jak se počítání Oscarů a karty řeší.)
2. Warren Beatty reagoval příliš pomalu.
Po otevření obálky se Beatty na několik úderů odmlčel a zíral na kartu. „A Oscar…“ řekl a pak se znovu odmlčel. „…za nejlepší film….“ Další pauza.
V té době už si publikum bylo jisté, že si to jenom namlouvá, a začalo se smát. Nakonec předal kartu a obálku Dunawayovi.
Něco takového by se dalo snadno odpustit nové hvězdě, nezvyklé na světla reflektorů, ale Warren Beatty je všechno, jen ne to. Měl mít dostatek duchapřítomnosti, aby jednání ukončil a vysvětlil divákům, že zřejmě došlo k omylu. Určitě to mohlo ušetřit producenty filmu La La Land běhat po pódiu a pronášet děkovné řeči za cenu, kterou ve skutečnosti nedostali.
3. Faye Dunawayová to přehnala.
„Jsi hrozný!“ řekla rozvázanému jazyku Beatty, podívala se na kartičku a oznámila: „La La Land.“ Kdyby se ve svém spěchu, aby zachránila akci před zmařením, zastavila a podívala se na kartu blíže, i ona by si uvědomila, že něco není v pořádku.
Poté, co to oznámila, Beatty nevyužil další příležitost k přerušení jednání, když řekl něco jako: „Počkejte chvíli, zdá se, že s touto kartou není něco v pořádku – můžeme to prosím potvrdit??“ Místo toho tam jen stál a usmíval se.
Jordan Horowitz by měl dostat Oscara za nejklasičtější reakci.
Jak se La La Land producenti zaplnili pódium a přednesli své děkovné projevy, v pozadí bylo vidět lidi pobíhající sem a tam a muže se sluchátky, který hovořil s některými lidmi na pódiu. Horowitz již přednesl svou děkovnou řeč a další La La Land producent Fred Berger právě přednášel, když se na chvíli otočil, vrátil se zpět a řekl publiku: „Mimochodem, prohráli jsme.“
Jimmy Kimmel, moderátor akce, se ke skupině rychle připojil na pódiu a začal vtipkovat, aby odlehčil náladu, a navrhl, že by měli dát dalšího Oscara La La Land. „Proč jich prostě nemůžeme rozdat celou řadu??“ zeptal se. Beatty pak přistoupil k mikrofonu a vysvětlil, co viděl, když otevřel obálku. „Nesnažil jsem se být vtipný,“ dodal.
Ale Horowitz byl laskavý a sebeovládaný od okamžiku, kdy byla chyba odhalena. Byl to on, kdo oznámil, že Moonlight skutečně vyhrál, a zvedl kartičku s nápisem „Moonlight“ napsané na něm, aby ho televizní kamery mohly přiblížit. Odmítl také Kimmelovo soustrastné vyjádření: „Budu opravdu pyšný, až to předám svým přátelům z Moonlight.“
La La Land v té době už získal šest dalších Oscarů, což muselo ránu poněkud zmírnit. Přesto je nejlepší film největší událostí oscarového večera a muselo být těžké myslet si, že ho vyhráli, a pak se dozvědět, že to tak nakonec není. Horowitz reagoval s rozvahou a velkorysostí, a to bez jediného vynechání. Všichni bychom se měli snažit, aby se nám dařilo stejně dobře, když nás potká náhlé zklamání.