30 situací na pracovišti, které vedou ke konfliktům (a co s nimi dělat)

Konflikty v práci jsou nevyhnutelné. Když všichni řídíme tolik konkurenčních priorit, vyjednáváme o omezených zdrojích a snažíme se být zároveň taktičtí a strategické, je s podivem, že se vůbec nějaká práce udělá. A přestože k našemu stresu přispívá tolik situačních, organizačních a systémových problémů v našich firmách, máme tendenci ukazovat na jiné lidi jako na problém.

Ptáme se „kdo to pokazil?“ spíše než „co se děje?“ Stěžujeme si, že „Jon nám neřekl, o co v tomto projektu jde“, a spíše se zastáváme toho, že „týmu by prospěly další souvislosti“. Tvrdíme, že „Danu není možné zastihnout“, místo abychom se ptali, „kdo mi může pomoci dostat se do Danina kalendáře“?“ Tyto přístupy jsou neproduktivní a podkopávají vztahy a výsledky.

Jak říkají Ronald Heifetz a Marty Linsky, autoři knihy, Vedení na hranici: Zůstaňte naživu díky nebezpečí, které vedení přináší, by řekl, že zůstáváme na „parketu“ (kde je náš pohled omezen na osobu přímo před námi), místo abychom se přesunuli na „balkón“ (kde můžeme vidět, co se děje z pohledu pozorovatele).

Na tanečním parketu vypadá problém jako Jon nebo Dana nebo kdokoli, s kým se střetneme. Na balkoně vidíme širší obraz a jsme schopni pozorovat vzorce a systémy, které přispívají ke vzniku konfliktu. Heifetz a Linsky píší: „Jediný způsob, jak můžete získat jak jasnější pohled na realitu, tak i určitý nadhled nad širšími souvislostmi, je distancovat se od dění v týmu.“

Samozřejmě je často rychlejší a jednodušší označit za problém člověka, zejména pokud pracujete s někým, kdo má pověst obtížného. Přitom je pravděpodobné, že pro ně bude rychlejší a snazší označit je za vy stejně jako problém. A pak kde jste? Zaseknuté. Na tanečním parketu. Šlapeme si navzájem na paty.

Nebo byste mohli udělat krok na balkon – třeba i společně – a zjistit, jestli získáte nějaký širší pohled na věc.

Zde je 30 „balkónových postřehů“, kterých si můžete všimnout v souvislosti s tím, co se děje na parketu (místo toho, abyste někoho obviňovali, že vám šlape na paty).

Potřeba vyjasnit si:

1. Kdo je zodpovědný.

2. Kdo je zodpovědný.

3. Kdo další by měl být zapojen, konzultován nebo informován.

4. Jak by měl vypadat úspěšný výsledek.

5. Jak tento projekt zapadá do širšího kontextu.

6. Jaké zdroje mám k dispozici.

7. Jaká jsou rizika.

8. Co se můžeme naučit z minulých zkušeností, když jsme dělali něco podobného.

9. Jak velkou máme autonomii.

10. Koho můžeme požádat o pomoc.

Přání mít více času na:

11. Zpracovat to, co mi bylo sděleno.

12. Analyzujte data.

13. Naplánovat práci.

14. Sdělte plán.

15. Změnit priority své práce nebo práce ostatních.

16. Identifikovat a/nebo zajistit zdroje.

17. Naučte se, jak to udělat.

18. Provádět úkoly.

19. Přimět ostatní, aby se zapojili.

20. Získejte souhlas nebo podporu.

21. Řešte otázky a obavy druhých.

Další potřebná podpora:

22. Jasně řídit a sdělovat očekávání.

23. Vyjednávání o konkurenčních prioritách.

24. Stanovit a udržovat hranice.

25. Zvládnout strach ze selhání.

26. Spolupracujte s někým, kdo má jiný styl práce nebo komunikace.

27. Dostat se do něčího nabitého kalendáře.

28. Promluvte si s někým, kdo má mocenskou pozici.

29. Prosazovat to, co potřebuji/potřebujeme.

30. Řekněte ne.

Když se méně soustředíte na to, kdo vám co dělá, a více na to, co se může dít v systému, je pravděpodobnější, že najdete řešení, která budou fungovat lépe, déle a pro více lidí.