Důvodem, proč jsi'v nepořádku, je nedostatek moci a kontroly

Robert Greene je mezinárodně nejprodávanějším autorem, který se nejvíce proslavil napsáním knihy Umění svádění a 48 zákonů moci, ale úspěch se dostavil až o něco později v životě, po mnoha letech tvrdé práce. V mládí byl Greene začínajícím scenáristou a spisovatelem žijícím v Los Angeles. Teprve když zažil určitou profesní stagnaci, přišel ve chvíli zoufalství nápad na jeho první knihu.

„Byl jsem v Itálii na další pracovní cestě a potkal jsem tam člověka, který byl producentem knih,“ říká. „Jednou jsme byli v Benátkách a on se mě prostě zeptal: ‚Máš nějaký nápad na knihu, Roberte??‘ A najednou – nevím, čím to bylo, byl slunečný den a bohové se na mě usmívali – všechna moje bolest a všechno, čím jsem si v životě prošel, se ve mně prostě vzedmulo a já improvizovaně napsal hřiště. Pravděpodobně nejlepší nadhoz, jaký jsem kdy udělal o knize o moci.“

Kniha, kterou Greene navrhl, se nakonec stala jeho prvním mezinárodním bestsellerem a možná je to to, čím je nejznámější: 48 zákonů moci. Knihy se prodalo více než 2 miliony výtisků a ovlivnila mnoho významných osobností, podnikatelů, sportovců a tvůrců po celém světě.

Greene mi říká, že toto náhodné setkání, setkání s mužem, který mu nakonec pomohl vytvořit jeho první knihu, bylo pruhem štěstí, který pro něj všechno změnil, ale byl to šťastný okamžik, který se střetl s roky tvrdé práce a přípravy.

Dnes je Robert Greene autorem šesti knih. Jeho nejnovější, Denní zákony, vyšlo před pár týdny.

„Vždycky mě to táhlo ke slovům a jazyku,“ říká. „Od útlého věku jsem byl posedlý slovy. A pak jsem se najednou asi v devíti nebo deseti letech do knih opravdu zamiloval. A už na střední škole jsem věděla, že chci být spisovatelkou. Bylo mi to jasné. Četl jsem hodně románů, například Fjodora Dostojevského…. Četl jsem hodně románů Theodora Dreisera. Četl jsem Machiavelliho Princ když mi bylo patnáct. Když jsem byl na střední škole, četl jsem dokonce Nietzscheho. Tohle byly některé z mých hlavních vlivů, kromě mnoha a mnoha dalších.“

Greene vyrostl v Los Angeles a pokračoval ve studiu angličtiny na univerzitě v Berkeley. Svou maminku a tatínka popisuje jako tradiční židovské rodiče, kteří by možná byli rádi, kdyby z něj vyrostl lékař nebo právník, ale i přesto ho v jeho snu podporovali. Po vysoké škole Greene odjel a několik let žil v Evropě a pracoval v řadě příležitostných zaměstnání na místech, jako je Francie, Řecko, Španělsko, Irsko, Anglie a Itálie. Získal spoustu životních zkušeností, poznal obrovské množství lidí a, jak sám popisuje, užil si to.

„Potom jsem se vrátila do New Yorku – nikdy předtím jsem v New Yorku nežila – a myslela jsem si, že se dám na žurnalistiku, protože jsem se musela živit. Nemohl jsem psát jen poezii, romány a tak. Tak jsem se dal na novinařinu a dostal jsem práci v časopise Esquire. Takže to bylo legitimní – moji rodiče, víte, mohli na to být pyšní. A tu práci jsem dostal kvůli svým spisovatelským schopnostem. Poslal jsem jim povídku. Dělala jsem novinařinu mnoho let…nehodilo se to k sobě.“

V té době měl Robert oběd, na který, jak mi řekl, nikdy nezapomene. „Redaktor mě vzal na oběd…a on se chystal mluvit o článku, který jsem napsal,“ říká. „A v podstatě si dal už třetí vodku gimlet, nebo co to vlastně vypil, a řekl: ‚Roberte, jako spisovatel to nedokážeš. Nemáš na to talent, jsi příliš nedisciplinovaný. Vaše psaní je příliš roztěkané. Nevíte, jak komunikovat. Jdi na práva, jdi na obchodní školu. Říkám ti, že ti ušetřím spoustu bolesti.‘ A místo toho, abych se rozčilovala a zlobila – zpočátku jsem byla, to nepopírám -, tak nějak mi došlo, že možná proto, že jsem z té kariéry nebyla nadšená, se to projevuje v mé práci. Možná to byla moje chyba.“

Poté se Greene snažil najít ono vzrušení a strávil ještě nějaký čas hledáním. Na nějaký čas se vrátil do Evropy, aby se pokusil napsat další romány, a nakonec se vrátil domů do Los Angeles, aby si vyzkoušel kariéru v Hollywoodu. Pracoval pro slavného režiséra jako jeho asistent a říká, že se naučil hodně o tom, jak dělat věci dramaticky, ale největší věc, kterou pozoroval, byly mocenské pohyby, které se odehrávaly mezi mocnými lidmi v oboru, a tyto zkušenosti daly podnět k tomu, co se nakonec stalo jeho první masově úspěšnou knihou.

„V hloubi duše jsem věděl, že jsem dobrý spisovatel a že mi stojí za to, abych měl v životě nějaký úspěch,“ říká. „V téhle části jsem se [na sebe] nesnížil. Pochyboval jsem o tom, jestli bych mohl být scénáristou nebo spisovatelem atd….. Ale v hloubi duše jsem věděl, že je to jediná věc, ve které jsem dobrý. Když se na to dívám zpětně, možná je to zkreslený pohled, ale připadalo mi to skoro jako osudové. Že jsem si musel projít všemi těmi ztracenými chvílemi, ale učily mě. Měly svůj důvod. Téměř jsem byl tímto způsobem nasměrován.“

Greene mi řekl, že za svůj život vystřídal nejméně 60 různých zaměstnání, ale všechny je považuje za cenné zkušenosti, zejména vzhledem k tématu, o kterém se živí psaním.

„Viděl jsem všechny možné druhy mocenských manévrů,“ říká. „Měl jsem ty nejhorší šéfy v dějinách lidstva. Mám všelijaké zkušenosti a v novinařině jsem se naučil, jak psát svižně, jak dobře psát v časovém limitu. Všechno se to spojilo, když jsem musel napsat 48 zákonů moci. Všichni ti příšerní šéfové, kteří mě mučili. Mohl bych je do té [knihy] dát úplně převlečené za krále a prince atd….. Nic nebylo zbytečné.“

Zajímavé na rozhovoru s Greenem je, že na to, jak je to zdravý a upřímný chlapík, dostala jeho práce v průběhu let špatnou pověst. 48 zákonů moci byla v mnoha věznicích zakázána, protože taktiky, o nichž se v ní hovoří, jsou považovány za nebezpečné myšlenky, které by se měly předávat zločincům nebo lidem, kteří jsou z hlediska společnosti považováni za vysoce rizikové.

Knihu si oblíbili mocní a vlivní lidé, jako jsou Jay-Z, Kanye West, Brian Grazer, Will Smith, a dokonce i Fidel Castro. Mnozí budou tvrdit, že Greeneovy knihy jsou zdánlivě příručkami pro výuku manipulačních technik, ale Greene své dílo obhajuje tím, že psal pouze o věcech, které ve světě vypozoroval. Nejsou to taktiky ani techniky, které by vytvářel. Nebyl spokojený s tím, jak 48 zákonů, stejně jako Umění svádění, byly vnímány – jako rychlé řešení, jak získat to, co chcete – a to byl jeden z důvodů, proč napsal Mistrovství.

Ptám se Greena, co si myslí o kritice. Je zřejmé, že si jich za ta léta užil dost. Vyrovnává se s nimi tím, že zůstává věrný sám sobě a cestě, kterou si zvolil.

„Musíte mít smysl pro poznání svého životního úkolu,“ říká, což je myšlenka, o které mluví ve své knize Mistrovství. „Tohle bylo to, čeho jsi měl v životě dosáhnout. A vy jste v tom velmi pevný a cítíte se v tom velmi sebejistě. A tak, když přijdou lidé, jako ten redaktor, a řeknou mi, že bys neměl být spisovatelem, dokážeš to odbýt, protože máš sen a nic tě od toho snu neodkloní. Ale také mít pocit úspěchu. Nejde o to, že jsi bullshit artist, nejde o to, že jsi podvodník, ve skutečnosti jsi v životě dosáhl A, B, a C. Takže pokud na mě lidé přijdou a zaútočí, je mi to jedno, protože mám tuhle [kariéru], o kterou se můžu vždycky opřít. Mám knihu, které se prodalo 2 miliony výtisků, kolik lidí to může říct? Přineste to. To mi nevadí.“

Greene mi řekl, že ze všech 48 zákonů, o kterých mluví ve své první knize, je podle něj nejdůležitější učinit se nepostradatelným.

„Nechcete se odvolávat na lásku lidí, [nebo] na to, že vás mají rádi,“ říká. „Chceš apelovat na to, že tě potřebují. Protože láska je velmi slabá emoce. Ve skutečnosti to v pracovní situaci příliš nefunguje. Způsobuje to nejrůznější problémy. Zítra se vás zbaví, i když vás mají rádi. Ale pokud vás potřebují, je to jako vytrhávat všechny ty kořeny rostliny, aby se vás zbavili. Způsobí to různé škody. Potřebují tě a nemohou se tě zbavit. Takže se musíte ujistit, že se svým postavením ve firmě – v životě obecně – jste jediná osoba, která dokáže dělat [to, co děláte].“

Ptám se Greena, jak se lidé mohou stát pro firmu nepostradatelnými, a on říká, že to záleží na povaze vaší práce. V podnikovém prostředí je podle něj moudré rozprostřít své talenty po celé firmě. Udělejte se nepostradatelným pro více lidí nebo oddělení.

„Získáte představu o tom, jak funguje celá společnost,“ říká. „Máte své kořeny na tomto místě, na tomto místě a na tomto místě. Takže máte více znalostí, které jsou tak nějak rozprostřeny, a zbavit se vás způsobí spoustu problémů, protože nejste zapojen jenom tady, ale jste zapojen [na více místech] a máte znalosti, které nikdo jiný nemá. Takže chcete mít takové znalosti a dovednosti, které vás činí jedinečnými.“

Greene navrhuje nepěstovat pouze jednu dovednost, ale mnoho dovedností. Čím více dovedností můžete mít, tím více vás lidé potřebují a tím více jste skutečně nepostradatelní.

Greene mě překvapuje tím, že mi říká, že to vidí stejně i u podnikatelů. „Způsob, jakým učiníte sebe nezbytným a ostatní na vás závislými, je být jedinou osobou, která může tuto práci dělat. Jste tak jedineční! Elon Musk je jen jeden, Steve Jobs je jen jeden, že?? Jsou nenahraditelní. Nebojí se být sami sebou; mít svůj vlastní styl…a tak to zajišťuje jejich pozici. Kdybych psal knihy jako všichni ostatní, neměl bych takovou mocenskou pozici. Ale protože jsem jediný, ať už v dobrém, nebo ve zlém, kdo umí psát knihy tak, jak je píšu já, zajistil jsem si ve světě nakladatelství pozici. Takže je to zákon, který platí všude.“

Více z mého rozhovoru s Robertem Greenem zde: