Jak George Martin a Beatles navázali trvalou spolupráci

Sir George Martin, který v roce 1962 podepsal nahrávací smlouvu se skupinou The Beatles a stal se jejím vlivným producentem a spolupracovníkem, zemřel podle četných zpráv pokojně 8. března ve věku 90 let.

Nedlouho po oznámení člen Beatles Paul McCartney na svém blogu napsal, čím byl Martin tak výjimečný spoluhráč:

Přinesl jsem na nahrávání písničku Yesterday a kluci z kapely mi navrhli, abych ji [zazpíval] sólově a doprovodil se na kytaru. Poté, co jsem to udělal, mi George Martin řekl: „Paule, mám nápad dát na desku smyčcový kvartet.“ Řekl jsem: „Ale ne, Georgi, my jsme rokenrolová kapela a nemyslím si, že je to dobrý nápad.“ S jemným postelovým chováním skvělého producenta mi řekl: „Nechte nás to zkusit, a pokud to nebude fungovat, nepoužijeme to a budeme používat vaši sólovou verzi.“ Souhlasil jsem s tím a druhý den jsem zašel k němu domů, abychom na té dohodě pracovali.

Martin, vysvětluje McCartney, nakonec „dal violoncello do nízké oktávy a první housle do vysoké oktávy a dal mi první lekci o tom, jak se hlasy strun pro kvarteto.“ Jakmile McCartney slyšel Martinovu verzi, byl nadšený, že Martinovy instinkty byly správné. „Týdny jsem o tom chodil vyprávět lidem.“

Existují i další příklady Martinova mistrovství jako spolupracovníka a poskytovatele konstruktivní zpětné vazby. „Převedl spoustu polozformulovaných nápadů, které měli, zejména Johnovy,“ říká hudební historik Steven Lee Beeber, autor knihy The Heebie-Jeebies v CBGB’s: Tajná historie židovského punku.

John Lennon například požádal Martina, aby spojil dvě jeho skladby „Strawberry Fields“, přestože byly v různých tóninách a tempech. „Můžeš s tím něco udělat,“ řekl prý Lennon. „You can fix it.“

Martin a inženýr Geoff Emerick jednu verzi zrychlili a druhou zpomalili. Výsledkem byla shoda temp. „Úprava je patrná jen díky mírné změně atmosféry kolem jedné minuty – což je efekt, který jen umocňuje pocit rozháranosti písně,“ uvádí BBC.

Asi není překvapením, že Martinovi a Beatles se dobře spolupracovalo. Beeber poznamenává, že jedním z počátečních lákadel pro Martina bylo, jak se jejich smysl pro humor shodoval s jeho smyslem pro humor. Na jejich prvním setkání v roce 1962 Martin, klasicky vzdělaný hudebník, poučil kapelu o tom, že budou muset udělat mnoho změn, aby se stali úspěšnými nahrávacími umělci. Když skončil, zeptal se, jestli chtějí něco říct v reakci na to. George Harrison slavně odpověděl: „Tak za prvé, nelíbí se mi vaše kravata.“

„Vtípek prolomil ledy a Beatles se uvolnili do komediálního módu,“ poznamenává BBC.

Spolupráce mezi Martinem a Beatles v mnoha ohledech vytvořila šablonu ideálního vztahu mezi producentem a nahrávajícím umělcem. Ozvěny dynamiky Martin-Beatles můžete pozorovat například v úspěšné oboustranné komunikaci mezi countryovou zpěvačkou Lorettou Lynn a producentem Jackem Whitem.

Podstatným poznatkem pro čtenáře v obchodním prostředí je zůstat pamětliví způsobu, jakým Martin přesvědčoval McCartneyho, aby opustil svou komfortní zónu, podobně jako rodič nabádá dítě, aby vyzkoušelo nové jídlo: „Nechte nás to zkusit, a pokud to nebude fungovat, nebudeme to používat a přejdeme na vaši sólovou verzi.“ Nebyly žádné požadavky. Nebyly žádné objednávky. Byl to jen návrh experimentovat – a slib, že nebudou dělat žádná tvrdá rozhodnutí, dokud se experiment nerozvine. Takto vzniká trvalá spolupráce.