Jste nespravedlivě souzeni. Tady'je, co s tím dělat.

I. Vedoucí pracovník

Je léto 2005. Jsem mladý vedoucí pracovník ve známé globální poradenské firmě. Mezi povinnostmi vůči klientům jsem strávil několik probdělých nocí přípravou krátkého komediálního videa, v němž jsem přivítal nové zaměstnance naší skupiny. Věrný duchu aughts, byl natočen v satirickém stylu komedie Conana O’Briena Triumph The Insult Comic Dog a měl být promítán na „komunitním setkání“ naší katedry v pátek odpoledne.

Dokud to nebylo.

„Uh, jo. Budeme pokračovat a video vyřadíme.“ Řekl můj šéf Joe a vypadal nezvykle křečovitě.

„Ježíšmarjá. Jak to, že člověk?“ Zeptal jsem se.

„Nový globální velký šéf, který se dnes zastaví na naší schůzce. Nedělá to… humor.“

Zklamaný jsem uspořádal ve své kanceláři promítání videa s dvojitým utajením pro několik blízkých kolegů. Po dlouhém smíchu a kamarádství se mě můj spoluhráč Matt s vážnou tváří zeptá, jestli bych byl pro práci kameramana na jeho svatbě. To, pouze na základě mé loutkové-psí-vyprávění-poop-jokes ruční práce. Co by se mohlo pokazit?

II. Najatá pomoc

Vyjednali jsme přátelství & Rodinná sazba: To je sice o 50 % levnější než kvalifikovaný profesionál v oboru audiovizuální techniky, ale pořád nekonečně lukrativnější než cokoli jiného, co jsem tu sobotu měl na práci. Oblečený jsem dorazil na místo konání o něco dříve, abych si připravil kameru.

„Nemůžeš si tam dát stativ, bubáku.“ říká ten, kdo se stará o zařízení.

„Já, um. Omlouvám se.“ (S kým si ten chlap myslí, že mluví??)

„Bude NE blesky nebo světla jakéhokoli druhu jsou zde povoleny. I naděje Dělám si jasno.“ Říká jiná žena v kapli. (Co je její dohoda?)

Později mě na recepci chytne za ruku podnapilá žena středního věku s jednorázovým fotoaparátem a vyštěkne na mě: „Pohni tou svou velkou hlavou! Blokuješ mi záběr, chlapče z videa!“ (Páni.)

III. Bro

Teď je to o deset let později. Jedu s mámou a dvěma malými dětmi na oběd v krásnou jarní sobotu v centru Naperville ve státě Illinois. 75 a slunečno. Lidé jsou houfně venku a užívají si den, který je v San Diegu samozřejmostí a v Chicagu se vyskytuje přesně třikrát do roka. Je jich tolik, že křižovatky ve městě jsou neklidnou záplavou těstovitých chodců a doslova nedělních řidičů.

Snažím se odbočit doleva. Doufám, že najdu skulinku v davu. Opatrně se postrčím dopředu a navážu oční kontakt se ženou kolem dvaceti, jejíž oči se promění v dýky.

„To, že máš krásné auto, neznamená, že musíš jezdit jako @$#“&#*&!“

Byl jsem šokován. Umrtvený. Chci říct, moje máma byla hned vedle mě!

„Snaž se nestát za nic, ok Tesla brácho?!“ zasyčela ta dívka a odkráčela pryč.

„Myslím, že mi ještě nikdy nikdo neřekl, že jsem @$#&#*&“ Ovčácky jsem se přiznal a zrudl.

„Aspoň ti pochválila auto.“ konstruktivně nabídla moje maminka.

Váš kontext předchází vašemu obsahu

Pokud jde o mě, jsem to prostě já. Stejný člověk, jakým jsem vždycky byl. Kdybych přišel se štítkem, rád bych si myslel, že by na něm stálo: „Obsah: Lehce podrážděný rodinný typ s motorickou pusou a sklonem k nečekaným analýzám a analogiím. Rychlý procesor; velký pevný disk; značně omezená paměť RAM.“ Rád bych věřil, že lidé, kteří mě znají nejlépe, se mnou budou souhlasit.

Na druhou stranu lidé na té svatbě mě neznali jako Mattova výkonného vrstevníka, který se na základě jakési přátelské výzvy nabídl, že na svatbě pomůže. V tomto kontextu jsem byl prostě „námezdní síla“.

Mladá dáma na křižovatce „mě“ také neznala. V tomto kontextu jsem byl prostě „brácha“: Všechno, co bylo špatné na kapitalismu, patriarchátu a Americe roku 2018.

V práci nás mnoho lidí, se kterými v daný den obchodujeme, také nezná tak dobře. Dokud někdo skutečně nepozná váš „obsah“, hodnotí vás téměř výhradně na základě kontext. Tedy na základě titulů, vzhledu, předsudků, domněnek a pověstí, které vám přisuzují při absenci skutečné, víte, přímé zkušenosti s vy.

Společný základ

Pokud se na vás lidé chystají vylít kbelík plný bludných domněnek, můžete zůstat o něco sušší, když se zeptáte sami sebe: „Co o mně tato osoba nebo skupina lidí pravděpodobně předpokládá, vzhledem k našemu vztahu a rolím, které zastáváme??“ Zjistil jsem, že tohle mentální cvičení bylo kritický v rozvoji mých komunikačních, interakčních a prodejních dovedností.

Zde je návod, jak to udělat ve třech jednoduchých krocích:

  • Vyjmenujte 2 nebo 3 domněnky, které máte o své protistraně.
  • Nyní vyjmenujte soubor domněnek, které oni na oplátku pravděpodobně mají o vy.
  • Určete, které z nich, pokud vůbec nějaké, je třeba rozvést, a na začátku schůzky investujte čas do rozptýlení vzájemných mylných domněnek a vytvoření společného základu.
  • Např: Pokud si v roli investora vyslechnu představení startupu, dojde mi, že si podnikatel pravděpodobně myslí, že jsem, v souvislosti s ní, člověk, který má od přírody čísla. Kritik. „žralok“. Schůzky s podnikateli proto obvykle zahajuji tím, že jim říkám, že jsem spíš napojený jako vynálezce než jako investor a že jsem si vylámal zuby na budování novodobých produktů, jako je ten její. Téměř pokaždé se vzduch pročistí, napětí se rozplyne a my gradujeme k „2 lidem, kteří spoluvytvářejí možnosti“, na rozdíl od dynamiky žalobce/obviněný.

    Ať už vás lidé podceňují, nebo přeceňují, vždycky vás odhadují.
    My lidé to prostě děláme, dokud nemáme lepší informace. Na to, abychom si tuto skutečnost uvědomili, překonali ji a začali budovat skutečné vztahy.