Měli byste se na LinkedIn spojovat s cizími lidmi?

Inc.com Alison Greenová odpovídá na otázky týkající se pracovních a manažerských problémů – všeho od jak se vypořádat s mikromanagementem šéfa jak mluvit s někým z vašeho týmu o tělesném zápachu.

Zde je souhrn odpovědí na pět otázek čtenářů.

1. Měl bych se na LinkedIn spojit s cizími lidmi?

Pracuji v oboru, který je z velké části na volné noze, s masivní složkou networkingu a ústního předávání informací. Ale téměř všechno navazování kontaktů se děje osobně. Pokud vím, nikdy jsem z LinkedInu nezískal práci ani užitečný kontakt, protože takhle to prostě ve skutečnosti nefunguje. Kromě toho máme několik webových stránek, které jsou podobné síti LinkedIn, ale jen pro toto konkrétní odvětví, a na nich mám také své stránky.

Na oborových stránkách přijmu téměř každé spojení, protože mi poskytne seznam lidí podle dovedností se snadným přístupem k odkazům na jejich práci a zkušenosti. Už léta se k LinkedIn chovám stejně, ale začíná mi vadit, kolik lidí, které jsem nikdy neviděl a nic o nich nevím, mě tam stále oslovuje, abych se s nimi spojil. Nemohu tyto lidi doporučit, nikdy jsem neviděl jejich práci a nikdy jsem se s nimi nesetkal. Pokud by mě oslovili s žádostí o seznámení, cítil bych se nepříjemně, kdybych jim ho poskytl, protože jsou to cizí lidé. Takže část mého já má chuť prostě projít a vyčistit všechny osoby, se kterými jsem se nesetkal a osobně s nimi nepracoval, protože jinak mi LinkedIn připadá zbytečný.

Existuje nějaká skrytá výhoda v tom, že si tyto náhodné lidi typu „pracujeme ve stejném oboru a možná máme jeden společný kontakt“ necháváte pro sebe?? A do budoucna bych měl začít automaticky odmítat tyto typy lidí?

Green odpovídá:

Různí lidé používají LinkedIn různě. Někteří lidé se spojí s kýmkoli nebo téměř s kýmkoli, kdo pošle žádost o spojení, i když jde o úplně cizí lidi. Někteří lidé se spojí pouze s lidmi, které osobně znají. Někteří lidé jsou někde uprostřed. Můžete ji používat, jak chcete. Není neslušné ignorovat žádosti o připojení od cizích lidí; spousta lidí to dělá. Kontakty můžete také pročistit a omezit je jen na lidi, které skutečně znáte.

Co se týče výhod toho, že si v seznamu spojení necháváte náhodné cizí lidi, argumentem je, že to rozšiřuje vaši síť. Tvrdím, že to vaši síť nijak smysluplně nerozšiřuje, ale je pravda, že pokud byste například někdy hledali někoho, kdo pracoval v určité firmě a může vám dát informace zevnitř, budete mít na výběr mnohem větší vesmír lidí.

2. Měl bych uchazečům umožnit, aby si pohovory přesunuli na jiný termín?

Večer před pohovorem mi jedna kandidátka napsala e-mail, že jí „něco přišlo“, takže se nemůže dostavit, ale ráda by místo toho absolvovala pohovor příští týden, až bude mít zase čas. Osobně vím, že když dělám pohovory o zaměstnání, je to moje priorita. Její přesunutí termínu ve mně vzbuzuje dojem, že by k práci přistupovala stejně odevzdaně, a nedala mi najevo, že by šlo o skutečnou naléhavou situaci.

Jak shovívaví jsou podle vás personalisté, když chce kandidát změnit termín pohovoru??

Zelený odpovídá:

Záleží na tom, jak silný je kandidát a co řekne, když požádá o změnu termínu. „Něco mi do toho přišlo“ je dost nešetrný způsob, jak požádat o přesunutí termínu, a vyvolalo by to ve mně určité obavy ohledně spolehlivosti kandidáta, jeho smyslu pro profesní normy a míry uhlazenosti. Pokud by šlo o velmi silnou kandidátku, se kterou byste si rádi promluvili, změnil bych termín, ale šel bych do toho s velkou skepsí. Ale pokud by nebyla nijak zvlášť silná, možná bych si schůzku vůbec nepřeobjednal.

Aby bylo jasno, existuje spousta dobrých důvodů, proč požádat o přeložení pohovoru – onemocnění, naléhavá rodinná situace atd. Ale „něco mi do toho přišlo“ na tom seznamu není. (Samozřejmě je možné, že to, co „přišlo“, byla skutečně nemoc nebo mimořádná událost, ale to z toho, co řekla, nemůžete vědět, a když máte omezené údaje o kandidátech, na těchto věcech záleží.)

3. Žonglování vedlejšího podnikání s prací na plný úvazek.

Svou současnou práci vykonávám už šest let a je fajn – není příliš stresující, je slušně placená. Můj vedlejší koníček se nedávno rozvinul v plnohodnotné vedlejší podnikání, které provozuji po večerech a o víkendech. Je to hodně závislé na propagaci a přítomnosti na sociálních sítích, takže nemohu podnikat v klidu. S mou běžnou prací to vůbec nesouvisí (řekněme, že jsem konvičkář a mým vedlejším byznysem je péče o kočky), ale je to široce medializováno a většina mých spolupracovníků o tom ví.

Jak zvládám nosit oba klobouky?? Cítím se divně, když se mě kolegové konvičkáři v práci vyptávají na kočičí péči, a obávám se, že si můj šéf konvičkář bude myslet, že se chystám odejít do světa kočičí péče, i když je to ve skutečnosti vedlejší práce a koníček, i když možná začne vydělávat peníze.

Zelený odpovídá:

Pokud si myslíš, že je dost pravděpodobné, že se o tom dozví tvoje šéfová, tak bych to s ní prostě řešila na rovinu. Např: „Chtěla jsem se ti zmínit, že i když dělám tuhle práci s kočkami o víkendech, jsem opravdu odhodlaná nedovolit, aby to ovlivnilo mou práci tady.“ A taky si řekněme, že to není jen tak. Práce se mi tu opravdu líbí a nemám v plánu věnovat se kočičímu gurmánství na plný úvazek. Dával jsem si pozor, abych tyto dvě věci odděloval, a budu v tom pokračovat i nadále.“

A samozřejmě se ujistěte, že je to opravdu pravda. Nemělo by být problémem odpovídat na občasné dotazy týkající se péče o kočky v práci, ale pokud by to začalo být časté a váš šéf by se mohl důvodně obávat, že vás to rozptyluje od práce, buďte připraveni říct spolupracovníkům něco jako: „Nechci, aby si Jane myslela, že odtud řídím firmu, ale rád si s vámi o tom popovídám. Jestli chceš, můžeš mi napsat domů nebo po práci a já ti můžu poradit. Nebo si promluvíme, až si zítra zajdeme na kafe.“

4. Ranní práce s klienty, kdy jsem několik hodin pozadu.

Pracuji na západním pobřeží a mám několik klientů na východním pobřeží. Často mě a můj tým nechávají létat na schůzky a workshopy. Problém je v tom, že někteří z těchto klientů chtějí, abychom začínali už v 7 hodin ráno.m. — což jsou 4 a.m. můj čas. Obvykle jsem schopná vydržet až do oběda, ale v jednu nebo ve dvě odpoledne už se mi.m., Bojuju, abych měla oči otevřené.

Pomůcky na spaní nebyly účinné. Přiletět o den dřív, abych se aklimatizoval na změnu času, nepřipadá v úvahu, protože by to klient nikdy nezaplatil. Když jeden z mých kolegů řekl klientovi, že máme problém zůstat vzhůru, klient to smetl ze stolu a řekl, že to je škoda, máme spoustu práce.

Co mohu udělat? Usnout uprostřed prezentace mi připadá jako vrchol neprofesionality. Ale jsem jenom člověk!

Zelený odpovídá:

Zkoušel někdo z vás na klienta zatlačit? Říct jim, že máte problém zůstat vzhůru, není tak asertivní, jak by se tady slušelo. Proč místo toho v době, kdy se domlouvá cesta, neřeknete: „Protože budeme tři hodiny za vámi, můžeme začít kdykoli od desíti dopoledne.m. ET a dál“?

Pokud to nepůjde, pak by bylo ideální, kdyby to za vás s klienty vyřešil váš zaměstnavatel, který by vám dal od začátku jasně najevo, že kvůli časovému rozdílu buď přiletíte o den dříve, nebo začnete později. Pokud se s klientem nedomluvíte sami, pak by bylo ideální, kdybyste se skupinou kolegů, kteří mají stejný problém, zatlačili na zaměstnavatele, aby to řešil za vás. Pokud to neudělají, pak jsou v tomto případě opravdu větším problémem oni než klient, protože umožňují, aby si klient myslel, že je to v pořádku.

5. Můj bývalý manažer požaduje po naší společnosti důvěrné informace.

Asi před rokem a půl došlo v mé firmě k několika otřesům. V té době byl propuštěn můj manažer. V organizaci stále pracuji. Problém je v tom, že mě čas od času kontaktuje s žádostí o konkrétní informace o projektech, na kterých jsme pracovali v době, kdy jsme oba ve firmě pracovali. Nikdy jí nic neposílám, protože je to vždy privilegované a nikdy bych nechtěl ohrozit svou současnou práci, ale opravdu mi vadí, že má tu drzost se ptát.

Máte nějakou radu, jak s ní vést rozhovor, aby pochopila, že není v pořádku, když o to žádá?? Je také nějaký důvod informovat mého současného nadřízeného, abych se kryl pro případ, že by se někdy něco dostalo na veřejnost??

Zelený reaguje: „:

Když jste v minulosti odmítli, jak jste to řekli? Pokud jste jí výslovně neřekli, že jí nemůžete posílat důvěrné firemní informace, udělejte to příště tak, že řeknete něco jako: „Nic takového nemohu posílat – víte, že máme pravidla důvěrnosti týkající se takových věcí. Vyskytlo se to už několikrát, takže se chci ujistit, že si uvědomujete, že vždycky budu muset říct ne.“

Chcete položit vlastní otázku? Pošlete ji [email protected].