Měly by kanceláře zakázat zapáchající potraviny?

Inc.Alison Greenová, sloupkařka časopisu Com, odpovídá na otázky týkající se problematiky práce a řízení – vše od jak se vypořádat s mikromanagementem šéfa na to, jak mluvit s někým z vašeho týmu o tělesném zápachu.

Zde je souhrn odpovědí na pět otázek čtenářů.

1. Měla by kancelář zakázat zapáchající potraviny?

Moji zaměstnanci jsou zaneprázdnění, takže je neodrazuji od toho, aby jedli u svých stolů. Mým problémem je typ jídla, protože některé produkují silný zápach. Například kebab je smradlavý a jeho zápach se drží celé odpoledne, a pokud spadne na stůl, může způsobit skvrny! Nemáme dostatek místa pro vyhrazený prostor k jídlu, takže jídlo u jejich stolů je jedinou možností. Myslíte si, že zákaz některých potravin je nerozumný??

Zelený reaguje: „Nevím, jak to udělat:

Není ve své podstatě nerozumné říkat lidem, aby nejedli potraviny se zvlášť silnými vůněmi v oblastech, kde budou ovlivněni ostatní, zejména pokud se jedná o oblast, odkud se budou vůně šířit i ke klientům. Uvědomte si však, že často jsou potraviny, které lidé považují za nepříjemně zapáchající, potraviny z jiných kultur (které jim „voní“, protože jsou méně známé) — což může vést k tomu, že lidem z etnika X v podstatě řeknete, že nemohou jíst, co chtějí, zatímco všichni ostatní mohou. Takový výsledek by nebyl v pořádku, takže si na to při realizaci dejte pozor.

2. Pečení odcházejících kolegů

Jeden známý mi nedávno vyprávěl, že má v práci skvělou tradici, která spočívá v tom, že na rozlučkových večírcích pro odcházející kolegy „opečou“ člověka, který odchází. Nepodařilo se mi ho přesvědčit, že taková událost na pracoviště opravdu nepatří. Jeho pracoviště prý už několik takových akcí pořádalo a „nikdy neviděl žádné slzy“, takže měl pocit, že je to všechno v dobré zábavě.

I když jsem si jistý, že někteří lidé mají rádi, když je jejich přátelé opěvují, zdá se mi to pro pracovní funkci krajně nevhodné. Myslel jsem, že smyslem roastu je dělat si legraci z nedostatků lidí nebo je prostě (žertem) urážet, a to se zdá být v rozporu s celým konceptem profesionality a kolegiality. Jsem mimo mísu??

Zelený odpovídá:

Ooooh, jo, nejste mimo mísu. Samozřejmě, možná je to, co dělají, lehkovážnější a dobromyslnější než to, co obvykle znamená „pečení“ – kdo ví? — i když si dovedu představit, že i v takovém případě se najdou poznámky, které bodnou, nebo lidé, kteří se špatně pohybují na hranici.

Kdybyste se k tomu s ním chtěli vrátit, mohli byste ho upozornit, že ačkoli určitě existují lidé, kteří by si to užili a vnímali to jako dobrou zábavu, zdaleka to není všeobecně oceňováno, takže je problematické to dělat pro každého jednotlivého zaměstnance, který dává výpověď; že ve většině kanceláří jsou lidé se spoustou různých smyslů pro humor a co je vtipné pro jednoho, může být urážlivé nebo rozčilující pro jiného; že „nikdy jsem neviděl žádné slzy“ není spolehlivým barometrem toho, zda to lidem vadí, a že pravděpodobně existuje tlak na to, aby se zdálo, že jim to nevadí, i když to tak není; že když nemáte co do činění s kanceláří profesionálních komiků, určitě se najdou lidé, kteří překročí hranice nebo prostě skončí jako protivní (to vlastně platí i pro profesionální komiky); že protože jde o práci, existuje spousta priorit, které přebijí „někteří lidé to budou považovat za zábavné,“ jako myslet na morálku a pohodlí celé skupiny; a že existuje spousta způsobů, jak lidi rozloučit vřelým, láskyplným způsobem, který s sebou tato rizika nenese.

3. Problémový zaměstnanec se na mě vrhl

Mám málo výkonného zaměstnance, kterému loni řekli, že dostane nižší než standardní hodnocení. S blížícím se koncem roku se snažil víc a já jsem za něj bojovala, aby získal standardní hodnocení (při zpětném pohledu jsem možná neměla). Hned poté na tvrdou práci rezignoval a vrátil se ke starým zvykům a lehké pracovní době. Měl odevzdat zprávu, na které pracoval už měsíc, ale zasekl se na tom. Mohl jsem tu práci udělat za něj, ale neudělal jsem to (protože v minulosti mu moc nepomohlo, že neměl ponětí o tom, co předkládá). Pár dní před termínem odevzdání zprávy jsem mu poslal e-mail, že pokud ji nedokáže dokončit včas, dostane tento konkrétní projekt nižší než standardní hodnocení. (Předtím se ozval s tím, že chce vědět, jak si vede pravidelněji.)

V naštvaném e-mailu na mě vyletěl a stěžoval si, že pokud vím, jak se ta zpráva dělá, měl jsem mu pomoci, protože byl termín, a řekl, že to bude muset probrat s personálním oddělením a mým nadřízeným. Nikdy se dobrovolně neomluvil za ten výbuch.

Jsem trochu frustrovaný. Je to oprávněné? Jakou vidíte cestu vpřed?

Zelený odpovídá:

Ve vzduchoprázdnu je to oprávněné – v tom smyslu, že všechno, co popisujete, že dělá, je šíleně přes čáru. Ale vy jste tak trochu ztratil své postavení, abyste byl frustrovaný, protože jste ho neřídil.

Nedělá svou práci, jeho výbuch byl nevhodný a podvedl vás tím, že si vylepšil hodnocení a pak se vrátil ke svým předchozím způsobům. To je všechno na něm. Ale z vaší strany jste mu dali dobré hodnocení, i když si ho nezasloužil, neřešili jste to, když se poté začal znovu flákat, neřešili jste jeho problémy s výkonem a v minulosti jste za něj dělali jeho práci. Musíte ho začít řídit! To pravděpodobně bude znamenat, že ho nakonec budete muset propustit, ale právě teď jste neudělali základní věci a ty je třeba udělat.

Překročil hranici v mnoha ohledech. Začni je řešit a přestaň mu nechávat všechnu tu volnost, a to by se mělo postarat o tvou frustraci.

4. Poskytování referencí pro více lidí na stejnou práci

Pokud znám několik lidí, kteří se ucházejí o stejnou práci, existují etické problémy ohledně toho, koho bych měl doporučit?? Právě se uvolnilo místo u manažera, pro kterého jsem pracovala, a jeden z mých bývalých spolužáků z postgraduálního studia mě požádal o doporučení. Souhlasil jsem, protože znám její práci a mohu jí dát nadšené doporučení. Druhý den mě druhý bývalý spolužák požádal o doporučení. Tento člověk je také vynikající a jeho soubor dovedností by mohl být o něco vhodnější.

Myslím, že je to příjemný problém – oba jsou velmi dobří kandidáti, takže to mohu náborovému manažerovi s klidným svědomím říct. Ale přijde mi nějak nefér vůči člověku, který mě oslovil jako první, mluvit o někom jiném v trochu zářivějších barvách. Co si myslíte vy??

Odpovídá Zelený:

Neměli byste dávat doporučení na základě toho, kdo vás kontaktoval jako první – u referencí se nedá říct, kdo je první. A slibuji vám, že vaše bývalá šéfová rozhodně nechce, aby to mělo vliv na to, co jí řeknete.

Buďte k ní upřímní ohledně každé osoby – silných a slabých stránek – a je v pořádku být upřímný ohledně toho, kdo si myslíte, že by byl pro danou práci lepší, pokud to máte vyhodnoceno. (Nebyli byste zděšeni, kdybyste se dozvěděli, že důvěryhodná kontaktní osoba s vámi tahá za nos, když mluví o kandidátech, které zná, jen proto, že jeden z nich ji kontaktoval o den dříve než druhý?)

5. Poté, co jsem nemohla na pohovor v krátkém termínu, si zaměstnavatel vybral jiného kandidáta

Zaměstnavatel mě našel na LinkedIn a požádal mě o pohovor na pozici v malé nadaci, která opravdu vyhovovala mým schopnostem a kariérním aspiracím. Absolvovala jsem telefonický pohovor a osobní pohovor a zdálo se, že vše probíhá dobře.

Zaměstnavatel mě kontaktoval o několik týdnů později, abych s ní a s členem představenstva vedl pohovor. Jediný termín pohovoru, který mi mohla nabídnout, byl však vzdálen méně než 24 hodin, vyžadoval by, abych přišla o téměř čtyři hodiny práce (včetně doby jízdy), protože byl uprostřed pracovního dne, a kolidoval s neuskutečnitelnými schůzkami v mém současném zaměstnání (za tři dny jsme měli velkou akci). V odpovědi jsem jí zdvořile sdělila, že mám omezenou dostupnost až do konce akce a že se stále velmi těším na rozhovor s ní a členem představenstva, a uvedla jsem časy, kdy jsem k dispozici. Také jsem ji informoval, že časy na začátku nebo na konci dne mi nejlépe vyhovují, ale že jsem rád, když mi bude vyhovovat jakákoli denní doba.

V průběhu následujících dvou a půl týdne jsem ji dvakrát kontaktoval, ale bez odezvy. Další e-mail, který jsem obdržel, zněl: „Vybrali jsme jiného kandidáta.“ Dopustil jsem se velkého faux pas? Nebo to mám brát jako znamení, že to není místo, kde bych chtěla pracovat??

Odpovídá Zelená:

Ne, neudělali jste nic špatného. To byl naprosto rozumný e-mail. Neřekla bych ale, že je to známka toho, že byste tam nechtěli pracovat – je možné, že je prostě zaujali jiní kandidáti a že by se ozvali, aby s vámi změnili termín, jenže našli někoho, o kom věděli, že je silnějšího. Neměli vás nechat dva a půl týdne na holičkách, ale že to je při přijímání zaměstnanců opravdu běžné. Tohle bych prostě odepsal, že to tak nemělo být.

Chcete položit vlastní otázku? Pošlete ji na adresu [email protected].