Překvapivé odstoupení Simone Bilesové z olympijských her je mimořádným příkladem efektivního leadershipu

Bez ohledu na to, co se stalo v úterý večer v Tokiu, má Simone Bilesová místo nejlepší gymnastky všech dob jisté. To, že po špatném přistání na přeskoku odstoupila z týmového finále, nijak nesnižuje fakt, že dokáže věci, kterých žádný jiný člověk není schopen. Znamená to jen, že je také člověk.

To také ukazuje, že je skvělá vůdčí osobnost.

Může být těžké vidět tuto lekci, protože v danou chvíli je to super zklamání. Je v pořádku být zklamaný. Pokud jste fanoušky sledování U.S. vyhrát zlaté medaile, to jste neviděli. Dnes ráno jsme s mými dvěma dcerami vstali velmi brzy, abychom sledovali fotbalový zápas (který – když už jsme u toho zklamání – skončil bezbrankovou remízou) a pak finále gymnastického týmu.

Chtěli jsme, aby vyhráli zlatou medaili. Stejně jako všichni ostatní jsme měli velká očekávání.

Samozřejmě, že podle Bilesové tato očekávání hrála roli. „Na této olympiádě jsem chtěla, aby to bylo pro mě samotnou, když jsem na ni přijela – a měla jsem pocit, že to pořád dělám pro ostatní lidi,“ řekla Bilesová po finále družstev.

Určitě můžete mít jakékoliv pocity ohledně toho, co Bilesová prožívá. Téměř nikdo z nás nemá představu, jaké to musí být soutěžit na takové úrovni. Téměř nikdo z nás nechápe, jaký tlak je vyvíjen na elitní sportovce, kteří vystupují na olympijských hrách a nesou tíhu očekávání celého národa.

Jde o to, že pokud Bilesová věřila, že není schopna předvést svůj nejlepší výkon, pak udělala správnou věc. Skutečnost, že se to zdá být tak kontroverzní, není ani tak obžalobou jejího rozhodnutí, jako spíše toho, jak vnímáme fyzickou a psychickou zátěž. Jde o to, že ve sportu, jako je gymnastika, může jeden rychle vést k druhému.

Bilesová se při pokusu o přeskok naštěstí nezranila, ale bylo jasné, že něco není v pořádku. „Žádné zranění, naštěstí…. Proto jsem udělala krok zpět,“ řekla Bilesová na tiskové konferenci týmu. „Nechtěla jsem tam udělat nějakou hloupost a zranit se.“

To je vlastně důležitá lekce. Příliš mnoho lidí pracuje s příliš malou rezervou. Ve sportu, jako je gymnastika, není téměř žádný prostor pro chyby. Je to sport, kde když vám dojde rezerva, nejlepší scénář je, že spadnete nebo vynecháte přistání. Všechny ostatní scénáře jsou dost špatné a nemají nic společného s tím, jakou barvu medaile nakonec získáte.

Je tu spousta lidí, kteří vedou bez jakékoliv rezervy, a nikdo z nich nedělá svému týmu dobře. Většina z nich dělá špatná rozhodnutí, protože nemají čas ani prostředky na to, aby udělali lepší rozhodnutí. Mnoho z nich je buď na pokraji vyhoření, nebo už v nich doutná. Jediné, co dělají lépe, je, že to skrývají. To mimochodem není ctnost.

Gymnastika je již dlouho sportem, který zbožňuje dokonalost a její snahu o dosažení. Zní to vznešeně, dokud si neuvědomíte, že to není ani zdravé, ani dosažitelné. Namísto dokonalosti příliš mnoho lidí prostě nakonec ohrožuje sebe i svůj tým.

Ano, můžete argumentovat tím, že je to její práce a měla se dostavit do práce stejně, jako se to očekává od nás ostatních. Není nerozumné se ptát, proč se stále musíte ukazovat, když stačí, aby profesionální sportovec mluvil o tom, že je na něj vyvíjen příliš velký tlak, a dostane propustku.

K tomu se na sociálních sítích často objevuje názor, že Bilesová byla sobecká a nechtěla se nechat ztrapnit, a proto nechala své spoluhráče na holičkách. Myslím, že je spravedlivé posuzovat ji na základě jejích výsledků, nikoliv na základě jejího nejhoršího okamžiku na největším světovém jevišti. A tato bilance je impozantní, když si uvědomíte, že za osm let neprohrála žádný titul ve víceboji.

Během této doby se stala nejdominantnější sportovkyní, jakou kdy její sport zažil, a nejlépe vyznamenanou americkou gymnastkou všech dob. Je asi v pořádku dát jí za pravdu. Pokud Bilesová cítila, že nemůže pro svůj tým předvést nejlepší výkon, zodpovědnou věcí je ustoupit stranou a fandit jim.

„Věděla jsem, že holky odvedou naprosto skvělou práci, a nechtěla jsem riskovat medaili pro tým kvůli svým průšvihům,“ řekla Bilesová. „Protože na to pracovali příliš tvrdě.“

„Máte za sebou všechny tréninky, zvládnete to i beze mě a bude to v pohodě,“ odpověděla Bilesová na otázku, co řekla svému týmu. Mimochodem, to je pro mě jako pro vedoucího cílem.

A když už nic jiného, její spoluhráči viděli, že i ti největší jsou stále jen lidé, a to je v pořádku. Je v pořádku nebýt vždy v nejlepší formě. Důležité je, co uděláte, když se to stane.