Simone Bilesová odhalila krutou pravdu o úspěchu a neúspěchu

Když Simone Bilesová řekla, že po špatném přistání na přeskoku nebude pokračovat ve finále ženského týmu, určitě to překvapilo. Když odstoupila z finále víceboje, byl to pro ni šok.

Jedná se o čtyřiadvacetiletou ženu, která závodila, zatímco prodělávala ledvinový kámen, a jednou se kvalifikovala na mistrovství světa, zatímco závodila se zlomeným prstem na noze. Je to také někdo, kdo od roku 2013 neprohrál titul ve víceboji, v němž soutěžil – což je období, které zahrnuje osm národních šampionátů, pět mistrovství světa a zlatou olympijskou medaili ve víceboji z roku 2016. Podle všech měřítek je to docela úspěšná bilance.

Pokud si myslíte, že je slabá nebo že se vzdává, nevěnovali jste jí pozornost.

Je tedy pochopitelné, že očekávání od Bilesové byla vysoká. Je to sportovec, který zdánlivě dokáže věci, které žádný jiný člověk nedokáže. Nejenže byla favoritkou na to, aby se stala první ženou, která zopakuje titul mistryně ve víceboji, ale ani se neočekávalo, že to bude těsné. Je prostě tak dobrá.

Vtipné na tom všem je, že se úspěch začíná stávat něčím víc než jen úspěchem, a místo toho se stává věcí, podle které ji definujeme. To platí pro mnoho sportovců, i když je jen málo těch, kteří svému sportu dominovali tak jako Bilesová.

Problém je v tom, že to není zdravé, zejména když se úspěch nebo úspěchy stanou tím, co používáte k definování sebe sama. Přes noc se šestinásobná olympijská medailistka ve svém příspěvku na sociálních sítích podělila o srdceryvné prohlášení, které zároveň odhalilo krutou pravdu o úspěchu.

To je lekce, kterou by měl každý slyšet a poučit se z ní. Může být snadné se domnívat, že jste určováni výhradně svými úspěchy nebo svou prací. Může být snadné si myslet, že vaše hodnota se určuje podle toho, do jaké míry jste úspěšní v tom, co děláte.

Jistě, to platí, když jste vysoce postavený olympijský sportovec, na kterého doléhá tíha očekávání, že cokoli menšího než dokonalost je selhání. Pokud nemůžete předvést výkon, selhali jste. Více než to, že jste jsou selhání. Tato víra je nejen nezdravá, ale i toxická, a přesto právě podle ní poměřujeme sami sebe.

Proto je to tak kruté. Většina lidí uvěřila lži, že jste definováni svými úspěchy. Že každý úspěch přidává hodnotu tomu, kým jste, a každý neúspěch vás osobně odhaluje.

Je to také špatné, nemluvě o tom, že je to nebezpečné. Tím nechci říct, že úspěch je nebezpečný, nebo dokonce, že tlačit na úspěch nemá cenu. Nikdo, kdo kdy něčeho dosáhl, nezažil okamžik, kdy musel sáhnout hluboko do kapsy a prosadit se přes nepřízeň osudu, bolest a výzvy. Bez boje není slávy. Proto je považujeme za šampiony.

Až na to, že není žádná sláva zneužívat sám sebe nebo se tlačit za hranici únosnosti. To, že věříme, že existuje, není ctnost.

Vím, že jsou lidé, kteří toto poučení nechtějí slyšet, protože se utvrdili v myšlence, že Bilesová se vzdává nebo že zklamala svůj tým. K tomu bych navrhl, že by bylo dobré dát jí výhodu pochybností. A když řekne, že není na místě, kde by mohla soutěžit, neznamená to, že je slabá nebo že se vzdává. To z ní dělá člověka.

To z ní dělá někoho, kdo se stejně jako my všichni musel vyrovnat a vypořádat se s tím, že se mu za posledních 18 měsíců zcela převrátil život. Až na to, že v jejím případě trénovala na nejvýznamnější událost svého života. Soutěž, pro kterou ji definovala očekávání. Opravdu by nemělo být kontroverzní říci, že Bilesová a každý by měl mít možnost rozhodnout se, co je pro něj nejlepší, bez tlaku našich očekávání.

Je dobré oslavovat lidi, kteří překonávají velké překážky, aby uspěli. A my bychom měli oslavovat lidi, kteří dokázali velké věci. Ale neměli bychom je podle toho definovat.