Stále se cítíte neúspěšní? Nová Stanfordova studie říká, že je to pravděpodobně dobré znamení

Patříte k těm, kteří se nikdy nespokojí?

Typ člověka, který i přes zjevné životní úspěchy – solidní kariéra, trocha finančního zabezpečení, respekt kolegů – nikdy nemá pocit, že to dokázal?

Vždycky se trochu obáváte, že byste mohli dosáhnout většího úspěchu??

Pokud ano, pravděpodobně se někdy cítíte tak trochu mizerně ve srovnání s vašimi snadněji spokojenými konkurenty, ale podle nového výzkumu ze Stanfordu má veškerá vaše ctižádostivost vážnou výhodu (klobouk dolů před článkem Science of Us za upozornění).

Ukazuje se, že neustálý pocit, že jste tak trochu neúspěšní, je docela dobrým znamením, že se chystáte dosáhnout ještě větších úspěchů.

Proč pocit neúspěchu není vždy špatný?

V rámci výzkumu požádal profesor marketingu ze Stanfordu Szu-chi Huang a jeho kolegové 136 účastníků, aby si zahráli hru o peníze, která spočívala v zapamatování a následném vybavování si seznamů barev. Sledovali nejen výkony hráčů, ale také to, jak obtížnou soutěž hodnotili a nakolik si byli jisti svým úspěchem v jednotlivých fázích hry.

Zjistili, že sebeuspokojení – a.k.a. pocit, že už jste úspěšní – znamenal pro účastníky v pozdější fázi hry zkázu. Větší následná studie zahrnující charitativní sbírku knih tento efekt potvrdila. Pokud máte pocit, že jste to zvládli, je mnohem pravděpodobnější, že utrpíte silný pokles motivace a závod prohrajete v posledních kilometrech.

„Lidé, kteří vedou, podceňují úsilí, které musí vynaložit, a proto předčasně odpočívají,“ komentuje Huang a shrnuje výsledky výzkumu.

Nebo ještě přímočařeji řečeno: nespokojenost není vůbec příjemná, ale udržuje vás hladové a žene vás k úspěchu. Pocit neúspěchu má své využití.

Jak zůstat hladový, aniž byste se z toho zbláznili

Přitom neustálé obviňování se ze svých nedostatků a obsedantní srovnávání se s ostatními není způsob, jak žít. Jak tedy můžete tyto poznatky využít, aniž by to vážně poškodilo vaši duševní pohodu??

Klíčem k úspěchu je podle Stanfordova zápisu z výzkumu nesledovat svou pozici vůči ostatním lidem (pokud to uděláte, vaše motivace pravděpodobně klesne, jakmile se vytáhnete dopředu), ale zaměřit se na své vlastní vysoké vnitřní standardy tím, že se sami sebe zeptáte, zda podáváte výkony se stejným nasazením a úsilím jako dříve, například. Tak se vyhnete sebeuspokojení a snad i utrpení z neustálého držení kroku s Jonesovými.