Strategie generálního ředitele společnosti Starbucks Howarda Schultze'ke zvýšení zisku

„Asi jsem větší s*áč, než jsem si uvědomoval,“ přiznal se mi nedávno šeptem jeden novinář na výroční schůzi akcionářů Starbucksu, kterou jsme oba pokrývali. „Nikdy bych nemohl pracovat ve Starbucksu; lidé, kteří zde pracují, jsou prostě takoví nadšený o veřejně prospěšných pracích a pomoci druhým.“

A jak bylo jasně řečeno na nedávném extravagantním výročním zasedání společnosti Starbucks v Seattlu, nikdo není tak nadšený z komunitní práce a pomoci druhým jako generální ředitel společnosti Starbucks Howard Schultz.

„Jsme společnost založená na výkonnosti, která se řídí optikou lidskosti,“ řekl Schultz jásajícímu davu akcionářů a zaměstnanců, kteří čekali ve frontě několik hodin, aby si vyslechli projev šéfa Starbucksu.

Po ohromujícím 54% nárůstu ceny akcií v roce 2015 se zdálo, že nikdo z přítomných nechce zpochybňovat onu „výkonnostní“ část jeho rovnice, a ve skutečnosti chtěl Schultz mluvit o druhé části této rovnice: lidskosti.

„Někteří lidé říkají, že společenská odpovědnost není naší prací; že naší jedinou prací je snažit se vydělat.“ „Vždyť to není naše práce. Odmítám, že! Mohu vám s velkým důkazem říci, že je akreční [přidává hodnotu] k hodnotě pro akcionáře. Je to akreční!“ dodal za dalšího potlesku.

Schultz a jeho zástupci dále podrobně popsali některé z nedávných způsobů, jakými Starbucks přidával společenskou hodnotu, nejen hodnotu pro akcionáře:

– Od této chvíle každý den, v každém U.S. obchodě Starbucks provozovaném společností, budou nyní neprošlé trvanlivé potraviny dodávány těm, kteří mají hlad nebo jinak naléhavě potřebují jídlo.

– Starbucks se připojí k výzvě TurboVote Challenge, jejímž cílem je za podpory technologií usnadnit zaměstnancům účast ve volbách, a to v rámci širšího cíle neziskové organizace Democracy Works, kterým je 80% účast ve volbách v roce 2020.

– Do konce letošního roku se v rámci programu One Tree for Every Bag společnosti Starbucks podaří darovat farmářům přibližně 20 milionů kávovníků odolných vůči rzi.

– Do programu Starbucks College Achievement Plan, což je 100% bezplatná možnost pro zaměstnance získat bakalářský titul prostřednictvím Arizonské státní univerzity, se již přihlásilo více než 5 000 partnerů.

– Společnost již dosáhla 70 % (7 000 zaměstnanců) ze svého závazku zaměstnávat „mladé lidi s příležitostmi“ (nezaměstnané mladé lidi, kteří nechodí do školy), a také je na 25 % cesty k ještě ambicióznějšímu cíli zaměstnávat 100 000 mladých lidí s příležitostmi – Iniciativě 100 000 příležitostí, kterou Starbucks úspěšně přiměl ostatní korporátní giganty (Target, Walmart atd.) k tomu, aby se snažili zaměstnávat „mladé lidi s příležitostmi“.), aby se připojili. Kromě toho Starbucks do dnešního dne zaměstnal 6 500 veteránů a vojenských manželů [zde je můj článek o tomto programu ke Dni veteránů] a vytváří příležitosti pro veterány a vojenské manžele ve 20 specializovaných prodejnách Military Family Stores.

Schultz se poté trochu zamyslel nad dychtivě přihlížejícím publikem a podělil se s ním o své přesvědčení, že jednotliví občané, nejen politici a politické strany, musí zvýšit zdvořilost a zlepšit úroveň diskurzu v zemi, a to nejen každé čtyři roky, ale každý den, tváří v tvář tomu, co Schultz považuje za rostoucí stranickost, polarizaci a cynismus. Vyzval každého Američana, aby „zásobník amerického snu znovu naplnil nikoli cynismem, ale optimismem“. Ne se zoufalstvím, ale s možností. Ne rozdělením, ale jednotou. Ne vyloučením, ale začleněním. Ne se strachem, ale se soucitem. Ne s lhostejností, ale s láskou.“

(Na podporu této části Schultzova projevu umístila organizace Starbucks dvoustránkovou přílohu v novinách New York Times a Wall Street Journal, upozadění dvou sad slov („apatie“, „rozpolcenost“, „skepse“, „pesimismus“ atd. na jedné straně; „jednota“, „komunita“, „optimismus“, „příležitosti“ atd. na druhé straně) umístěno nad jednoduchým sdělením: „Každý den máme na výběr.“)

V mých očích se nejedná o případ, kdy generální ředitel diktátorským způsobem shora dolů vnucuje své zásady a nutí své zaměstnance, aby se jimi řídili. V celé organizaci Starbucks je podobný entuziasmus a závazek ke komunitní odpovědnosti široce viditelný, často ve spontánních, zdola vycházejících snahách a iniciativách. Projděte se po kterémkoli patře plusového sídla společnosti v Seattlu a uvidíte tabule a plakáty, na nichž je uveden počet dobrovolnických hodin, které určitý tým zaměstnanců odpracoval na konkrétním projektu, nebo aktuální výše partnerského (zaměstnaneckého) fondu Cup Fund, zaměstnanecké iniciativy, jejíž hodnota spočívá ve finanční pomoci partnerům v nouzi, včetně tohoto bývalého baristy bez domova, jehož příběh zde vyprávím.

Naštěstí Schultz a organizace Starbucks našli a stále nacházejí stálý přísun zaměstnanců na všech úrovních organizace, kteří jsou méně znudění než můj přítel novinář, s nímž jsem tento článek otevíral. A zdá se, že dosavadní výsledky mluví samy za sebe.